Stud by se dal nazvat trémou, strachem z negativního hodnocení, zklamání či dalšího souzení. Pociťuje ho každý, nejenom děti. Jenomže když ho někdo pociťuje příliš, může to mít negativní dopady na jeho duševní zdraví. Jsou přitom cesty, jak s ním bojovat. Ať už jste introverti, nebo extroverti.
Když se řekne „introvert“, někteří lidé si představí člověka, který se obloukem vyhýbá jakékoliv skupině lidí, až to může působit, že má skoro sociální fobii; který se ve společnosti bojí cokoliv říct, nebo mu to je nepříjemné; či který vůbec nemluví. Jenomže mnoho z těchto znaků jsou spíše známkami studu. Existuje více druhů introvertů a někteří z nich tráví čas mezi lidmi rádi. Jedním z nich je extrovertní introvert neboli člověk, který je rád mezi svými přáteli či zkrátka „jeho lidmi“, které má rád. Ale je pro něj vyčerpávající být ve skupině cizích lidí. Introverti se celkově velmi zřídka vyhýbají jakémukoliv sociálnímu kontaktu. Jen je dobíjí čas o samotě. Právě v tom se liší od extrovertů, které nabíjí čas ve společnosti (a to i té neznámé).
Stud může v jistých ohledech introvertní chování připomínat. Ale občas to tak pouze navenek působí. Například přemýšlivý introvert se ve společnosti nepotřebuje tolik vyjadřovat, ale baví ho sledovat, jak spolu mluví ostatní lidé, a rád s nimi rozebírá hlubší témata. Když je tedy potichu, nemusí to znamenat, že se bojí něco říct. Naopak stydlivý člověk se může chtít zapojit do konverzace, ale neudělá to, protože se bojí, že se to nehodí a on se akorát ztrapní.
Samozřejmě se tyto sekce někdy i prolínají. Každý člověk je totiž trochu jiný a nelze vše jednoduše škatulkovat a házet je do jednoho obecného pytle. Lidé jsou komplexní stvoření.
Introverze je daná geneticky. Souvisí to s tím, že introverti mají narozdíl od extrovertů silnější šedou kůru mozkovou, která je spojená s abstraktním myšlením a rozhodováním. Hlavní rozdíl v nich tak je, že introverti dobíjí svou energii, když jsou v klidu, tedy obvykle i sami, jak již bylo zmíněno.
Stud je přirozenou emocí. Jeho původ hraje roli v našem přežití jako druhu. Bez studu bychom možná necítili potřebu dodržovat kulturní normy, zákony nebo se chovat způsobem, který nám umožňuje existovat jako společenské bytosti. Je tak něčím, co se učíme, protože když jako dítě některé z těchto kulturních norem porušíme (což se stává), jsme napomenuti a následně se stydíme. A vlastně se stydíme, protože chceme být přijímáni. Ovšem v některých lidech se spouští stud, i když k tomu nemají tak docela důvod daný těmito pravidly. Například když chtějí něco říct, ale pak usoudí, že to nikoho nezajímá a bylo by to pouze trapné. To se týká konkrétně studu před lidmi, který zažívá podle Psychology Today 40 až 50 % americké populace.
Pocit obavy z toho, co si o vás ostatní myslí.
Strach, že budete vypadat nepatřičně nebo hloupě.
Pocit, že nemůžete být svým skutečným já, ztrácíte svou identitu nebo nesdílíte své myšlenky nebo pocity, protože se bojíte reakce druhých.
Obavy ze selhání.
Cítíte se jako outsider, že jste jiní nebo vynechaní.
Stud je zdravý, když ve vás vyvolává pokoru, umožňuje vám smát se sami sobě a učit se o hranicích. Bez alespoň trochy studu by lidé měli problém měřit dopady svého chování na ostatní lidi.
Stud může být problematický, když vyústí v příliš tvrdé hodnocení sebe sama. Tento vnitřní kritik vám může říct, že jste špatný člověk, bezcenný nebo že nemáte žádnou hodnotu. Pravdou je, že to, jak hluboce se stydíte, má často málo společného s vaší hodnotou nebo tím, co jste udělali špatně.
Tato forma studu ve vás může podle serveru VeryWell Mind, který se zaměřuje na duševní zdraví, vyvolat pocit, že jste chybní nebo že s vámi není něco v pořádku; vést k vyhýbání se jakýmkoliv sociálním interakcím; důsledkem může být i snížení sebevědomí; či může vést k osamělosti, smutku, úzkosti, depresím a dalším duševním problémům. Může přitom přijít po špičkách, z ničeho nic. U někoho tkví v traumatu z dětství, například z šikany, u jiných se objeví, po nějakém nesplnění očekávání či selhání. V každém případě by si člověk v tu chvíli měl zaměřit na svou hodnotu, jak radí psycholožka Arlin Cuncic, zapracovat na tom, aby se měl více rád a nebrat si tolik to, co si o něm ostatní myslí. Pomoci vám s tím mohou vaši přátelé a blízcí, aplikace zaměřené na duševní zdraví či mindufulness nebo terapie.
verywellmind.com, psychologytoday.com
