Hledá se ženské sebevědomí
Mysleli jsme si, že nedostatek sebedůvěry u žen dejme tomu nad čtyřicet souvisí s výchovou dívek za socialismu, jejímž hlavním imperativem byla poslušnost a píle. Po třiceti letech se ukazuje, že se sebevědomím jsou na štíru i daleko mladší ženy. Čím to je? A dá se sebevědomí naučit v dospělosti?
Vloni na jaře běžela v televizi ostře sledovaná soutěž Peče celá země. Zúčastnilo se jí dvanáct talentovaných amatérských cukrářek i cukrářů, kteří kouzlili své dobroty před zraky profesionální poroty i kritických diváků usazených v bezpečí anonymity doma na gauči. Kdo se však nesoustředil jen na výtvory, ale i na reakce soutěžících, mohl pořad brát i jako zprávu o sebevědomí českých žen.
Promiňte, že jsem dobrá
Mezi diváky se těšila velké oblibě dvaačtyřicetiletá Markéta Tomášková, učitelka a máma pěti dětí ze Staré Bělé, která přiznala, že ve zbytcích volného času pomáhá v zahradnictví své kamarádky. Když si všechno, co zvládala, sečteme dohromady, člověk by čekal, že sebevědomím prorazí strop. Omyl. Ve chvílích, kdy vyhrávala, neřekla „povedlo se mi to“, ale „dnes jsem nevypadla, protože se to ostatním povedlo míň než mně“. Jako by se omlouvala, že se jí daří.
I její soupeřka, o generaci mladší zootechnička z Horních Dubňan Jana Pokorná, pekla ve svých šestadvaceti jako bůh. Na rozdíl od Markéty se za to ale neomlouvala, prezentovala se sebevědomě a na sociálních sítích se kolem ní rozbíhaly diskuse o její údajné neskromnosti a přílišné ambicióznosti...
...celý článek najdete v ŘÍJNOVÉ MARIANNE.
