Co nás film V hlavě 2 naučil o úzkosti: Myslí na naši budoucnost, v přítomnosti nás ale trápí

První film V hlavě nám bravurně ukázal, proč je tak důležité nebát se projevovat smutek a co se může stát, když se ho snažíme potlačit jinými emocemi, jako jsou třeba strach, hněv nebo znechucení. Když se nešťastná holka Riley rozhodne utéct z domova a hodlá se vrátit zpět do Minnesoty, odkud ji rodiče přestěhovali do San Francisca, je ovládána právě touto trojicí pocitů. Až když otěže převezme postava/emoce Smutek, Riley si uvědomí, co vlastně dělá, a vrátí se zpět za svými rodiči, kteří by se o ni báli.

Puberta vyžaduje větší škálu emocí

Hlavním tématem pokračování V hlavě 2 je přechod dítěte do období puberty. Tím se výrazně rozšiřuje „řídicí konzole“ a na scénu nastupují nové emoce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nuda, stud, závist a především úzkost. Riley se nachází ve významné životní situaci, kdy se účastní hokejového tábora na škole, kam by se toužila dostat. A jelikož jdou její kamarádky na jinou školu, musí si zajistit přízeň nových dívek, aby nezůstala příští rok bez kamarádek – což je pro čerstvou teenagerku v daný moment ta nejdůležitější věc na světě.

Na začátku Úzkosti fandíte

Ze začátku to vypadá, že postava Úzkost je pro Riley velkým přínosem, protože myslí na budoucnost a na to, jaké bude mít její momentální chování dopad. Například Radost je přesvědčená, že by se měla po celý tábor držet svých starých kamarádek, protože jsou to jejich poslední společné chvíle. Úzkost se ji na druhou stranu snaží přesvědčit, že ačkoliv se nezachová nejlépe, musí myslet na svou budoucnost. Proto by se měla na staré kamarádky vykašlat a přijmout pozvání, aby se přidala ke kapitánce týmu a jejím starším kamarádkám, které mohou být potenciálně i její nové přítelkyně. Zatímco se Radost prala s Úzkostí o to, jak se Riley rozhodne, já podvědomě držela pěsti Úzkosti, protože i já jednou byla v pubertě a moc dobře si vzpomínám, jak bylo důležité patřit do party těch správných lidí. Proč by se měla ohlížet na staré kamarádky, které příští rok už neuvidí, když se jí naskytla taková příležitost?

Úzkost ukazuje všechny katastrofické scénáře

A přesně tohle úzkost způsobuje. Ukazuje všechny možné katastrofické scénáře, které by nás mohly potkat a dělá všechno proto, aby k nim v budoucnu nedošlo, přestože to často vyžaduje nemorální rozhodování, které popírá naše přesvědčení a to, kým jsme. „Tento krok je důležitou součástí lidského vývoje a má svou přirozenou ochrannou logiku. Když se člověk zamyslí nad budoucími následky, může činit odlišná a někdy lepší rozhodnutí, aby dosáhl požadovaného výsledku. Úzkost nás ladí na budoucnost a propojuje krátkodobé či okamžité činy s širšími dlouhodobými cíli,“ říká o ukázce Úzkosti ve filmu V hlavě 2 psychoterapeut Nicholas Balaisis.

Potlačování ostatních emocí

Dalším důležitým bodem, který film V hlavě 2 ukazuje, je, že aby Úzkost mohla vést Riley nerušeně k dlouhodobému cíli, musí upozadit původní emoce, které jednají zbrkle, neuváženě a nedomýšlejí důsledky. Ve chvíli, kdy Riley v hokejové šatně projeví nekontrolovanou radost, a vyruší tak proslov trenérky, nejraději by se pak propadla do země. Naprosto jsem chápala, že Úzkost odklidila ostatní stranou a udělala z nich potlačované emoce. Představa, že před novými kamarádkami Riley se projeví vztek nebo smutek, byla katastrofální. Ovšem v momentě, kdy řídicí konzoly ovládly jen úzkost, nuda, závist a stud, mi bylo jasné, že to není dobře, a že musím své sympatie k postavám přehodnotit a začít opět fandit Radosti.

Aby Riley ukojila své obavy, které ji začínaly kvůli úzkosti sžírat, učiní rozhodnutí, které absolutně kompromituje její hodnoty. Vkrade se k trenérce a podívá se do jejího sešitu. Tam najde u svého jména poznámku, podle které není pro tento tým a na tuto školu ještě připravená. Ve chvíli, kdy postava Úzkost zahrnuje Riley všemi možnými katastrofickými scénáři, s tím, že jedině tak se jim můžou společně vyhnout, se utvoří nová Rileyina osobnost, která jí ale říká jen to, že není dost dobrá.

Úzkost je součástí přirozeného vývoje

Tím, že Riley úzkost ovládala čím dál tím víc, nemyslela už pak na nic jiného, než na obavy, které ji, stejně jako nás, přesahují. Připravovala se na důsledky svých činů. Úzkost můžeme vnímat jako součást vývoje a uvědomění si všech možných selhání a špatných kroků, které můžeme učinit, nebo situací, které mohou nastat. Jenže úzkost nemůže řídit vše. Pokud se stane nekontrolovatelnou, nejenže potlačí naši osobnost, ale také se stane nebezpečnou pro naše duševní zdraví.

Na jakém principu úzkost pracuje?

Úzkost přiměje Riley upnout se jen a pouze na svůj cíl, který si zadala, a sice, že na příštím zápase dá tři góly, čímž trenérce jistě ukáže, že připravená je. Nevnímá nic a nikoho, jen její odhodlání za každou cenu třikrát skórovat. Nevnímá už ani negativní dopady svých činů, jako například fakt, že sebere puk své spoluhráčce, aby to byla právě ona, kdo ho umístí do brány, nebo zraní protihráčku, svou starou kamarádku, aby dosáhla svého cíle třikrát skórovat. V tu chvíli zoufalá Úzkost, obsluhující řídicí konzoli, řekne větu, na kterou nikdy nezapomenu a která mi rázem objasnila, v čem spočívá princip úzkosti: „Musíš dát třetí gól, jinak bylo všechno k ničemu!“

S úzkostí bojujte pomocí ostatních emocí

Tímto přístupem postava Úzkost ukázala, že její uvažování je sice v dobré víře, ale je úplně scestné. V tuto chvíli už dávno nešlo o to, jestli dá Riley třetí gól. Jenže Úzkost byla přesvědčená, že je to jediná možnost, jak dosáhnout svých dlouhodobých cílů. „To není neobvyklé ani v reálných životních situacích, kdy nekontrolovaná úzkost může vést k intenzivním panikám či obsedantním a dokonce riskantním činům,“ vysvětluje Nicholas Balaisis. Až když do jednání Úzkosti zasáhly další emoce, podařilo se jim přijít s jinými možnými řešeními. Jedním z nich, které film nabízí, je integrace ostatních emocí, což snižuje sílu a moc pocitu úzkosti.

Naučte se prožívat úzkost správným způsobem

„Film tak ukazuje základní vhled do úzkosti. I když může být paralyzující, pokud zůstane nekontrolovaná, naučit se prožívat úzkost správným způsobem nám může pomoci dosáhnout přirozených vývojových milníků tím, že přijímáme vhodná rizika, jako je vstup do nových sociálních sfér,“ říká na závěr psychoterapeut Balaisis.