Život je velmi rozmanitý, rozsáhlý, bujný a plný. Řešíme v něm každý den nějaké drobnosti a spousty dní i nějaké důležité věci, které jsou s dospělým světem jednoduše spojené. Ať už se jedná o placení hypotéky či kompromisy ve vztahu. Občas se ale může stát, že toho najednou řešíme příliš a věci, kterých si vážíme, se v těchto každodenních strastech ztrácejí. To může vést k tomu, že jen přežíváme a život si vůbec neužíváme. Terapeut Mike Verano sepsal několik rad, jak to změnit.
Je to vlastně paradoxní. Náš život je složitý, protože jsme si ho chtěli zjednodušit (my jako lidstvo). Proto vznikly technologie, internet či práce na volné noze, která je kolikrát náročnější, než když má člověk pevnou pracovní dobu. Kromě toho máme dnes spoustu možností. To je samozřejmě lepší varianta než nemít žádné, ale zároveň se může stát, že se člověk cítí velmi zahlcený a probírání jimi ho ubíjí. Ať už se jedná o různé přístupy k výchově, čtení zpráv či hledání své vysněné práce.
„Mnoho lidí u mě na terapii naříká, že touží po jednoduchém životě. Na otázku, jak se jejich život tak zkomplikoval, je často první odpovědí ticho, po kterém následuje šilhavý pohled do dálky, jako by se dívali oknem pokrytým špínou. Mnoho terapeutických sezení lze strávit čištěním okna, abyste zjistili, že výhled není tak příjemný. Může být skličující, když si uvědomíme, že složitost a chaos, které nacházíme, když se rozhlížíme kolem sebe, jsme si zavinili sami,“ píše terapeut a autor několika odborných knih o stresu Mike Verano na Psychology Today.
Podle slovníku komplikovat znamená „proplétat se, skládat dohromady, dělat složitější“. Jednoduchý, na druhé straně, znamená „jediný, s jednou přísadou“ nebo „nezbytný“. Zde jsou některé způsoby, jak si komplikujeme život podle výše zmíněného terapeuta:
Děláme zásadní životní rozhodnutí na základě viny, tedy pocitu, že bychom to měli udělat.
Nejsme schopni rozpoznat varovné příznaky nadměrného stresu.
Rozvíjíme vztahy založené na tom, jak doufáme, že lidé budou jednat.
Uchováváme si v duchu seznam všeho špatného, co se nám stalo.
Trváme na tom, aby byl život spravedlivý.
Pravidelně říkáme „ano“, když chceme říct „ne“.
Souhlasíme s tím, že převezmeme více úkolů, než kolik máme hodin denně na jejich dokončení.
Obvykle to neděláme cíleně. Přijde to tak nějak samo s tím, že se necháme strhnout rychlým životním stylem, který dnešnímu světu vládne a na ten pomalý není až tolik času. Lidé v dnešním světě jsou často zaneprázdnění. Honí se za úspěchem i za štěstím a mnohdy je pohání strach, že o něco přijdou, proto chtějí od všeho něco. A to často vede k tomu, že se do toho tak trochu zamotají a ve výsledku si vlastně ty věci, co dělají, nedokáží až tak užít.
Dobrou zprávou je, že prostý život – návrat k tomu, co je podstatné – je nejen na dosah, ale také nebyl nikdy ztracen. Je totiž v naší mysli. Ta vytváří složitý, komplikovaný a frustrující svět, ve kterém žijeme, a neustále hledá nějaké dobrodružství. Je tedy potřeba ji zklidnit.
To začíná moudrou radou „následuj své srdce“. Naladit se na často slabý šepot toho, co nám naše srdce říká, pomáhá zmírnit nadměrné žvatlání mysli a soustředit se na to základní, co je tady a teď. Pokud se vás týká vše výše zmíněné, mohou vám pomoci tipy níže od Mikea Verano:
1. Spřátelte se se změnou: Naučte se přijímat to, co je.
2. Zpochybňujte své odpovědi: Kontrolujte, zda nepoužíváte staré nápady, teorie nebo techniky jako nástroje v nových situacích.
3. Přestaňte si plést vzrušení se štěstím: Štěstí je vnitřní zkušenost, která je přítomna vždy, když jej přestanete zběsile hledat, zejména ve věcech, které přicházejí a odcházejí.
4. Zapomeňte na sčítání, zkuste odčítání: Opusťte myšlenky a chování, které už nepotřebujete.
psychologytoday.com, merriam-webster.com
