Na jednu stranu smutníme po večerních schůzkách s přáteli, rodinných oslavách či pracovním večírku, na stranu druhou jsme vyčerpaní z toho, že čtyřiadvacet hodin denně trávíme v intenzivní blízkosti partnera, spolubydlících či rodiny. Vítejte ve světě, kde samota je nový luxus, po kterém jsme nikdy netoužili více.
Loňské jaro bylo pro mnoho z nás zátěžovou zkouškou. Ze dne na den jsme omezili kontakt s rodinou a přáteli, přešli na home office a vyzkoušeli si, jaké to je, když jsme týdny a týdny mezi čtyřmi stěnami bytu. Nikoho asi nepřekvapilo, že mnoho lidí pocítilo osamělost a smutek, který šel ruku v ruce se špatnou náladou, zvýšenou hladinou stresového hormonu či záchvatem úzkosti. Vedle osamělosti se ve společnosti projevil i druhý extrém. Neustálá přítomnost partnera, rodiny či spolubydlících vedla k tomu, že lidé začali volat po chvilce vytoužené samoty. Vědci následně tento typ samoty pojmenovali jako aloneliness.
V první řadě je důležité vysvětlit, že samota má mnoho podob. Nikdo netouží po samotě, která je důsledkem nulového kontaktu s rodinou, odříznutím od světa a prázdným telefonním seznamem. Opačným typem samoty je ale aloneliness, tedy vědomé, a především chvilkové osamocení od ostatních členů jedné domácnosti.
Termín aloneliness definoval psycholog Robert Coplan, který na základě několika studií určil rozdíl mezi anglickými pojmy loneliness a aloneliness. Psycholog poukazuje na to, že loneliness je nucená izolace, naproti tomu aloneliness si volíme sami, a to kvůli tomu, že se cítíme podrážděně nebo unaveně z nepřetržitého kontaktu s lidmi.
Možná jste už v době předkoronavirové pocítili, že potřebujete chvilku klidu a samoty. Ať už jste pozvali sami sebe do kina, na večeři nebo do baru, pravděpodobně jste se setkali s nepříjemnými pohledy kolemjdoucích, kteří zkoumali, proč nemáte doprovod. Ve společnosti totiž stále převládá názor, že samota je něco špatného, zlého či politováníhodného. Pravdou ale zůstává, že pokud si samotu čas od času naordinujete, můžete se těšit pouze z příjemných benefitů, které přináší.
Kromě zmiňovaného odpočinku pocítíte, že jste napojení na své tělo a myšlenky. O samotě si lépe rozmyslíte těžká rozhodnutí, a zároveň pochopíte, proč jste v posledních týdnech jednali tak či onak. Jistě vás překvapí, kolik toho o sobě zjistíte právě v okamžiku, kdy nebudete mít kolem sebe partnera nebo potomky.
Pokud pociťujete výčitky svědomí, že občas máte chuť vyrazit daleko od všedních starostí, péče o rodinu a manželských povinností, pak rozhodně nepropadejte panice. Jde o naprosto přirozený stav, který občas dostihne každého z nás. Nemusíte ihned balit kufry a odjet na sebepoznávací měsíc na Bali, řešení je mnohem jednodušší. Dopřejte si tzv. me time, čas pro sebe, během kterého budete nerušeně dělat to, co vás baví. Bez lidí, bez partnera a bez rodiny. Pouze vy a vaše milovaná činnost. Je jedno, jestli půjdete na procházku a do uší si pustíte podcast, strávíte hodinu s knížkou v ruce nebo budete „jenom“ odpočívat na pohovce a sledovat oblíbený český seriál. Každá aktivita je totiž vítaná!
Bylo by mylné se domnívat, že potřeba samoty přišla až s pandemií koronaviru. Naopak, vždycky existovali lidé, kterým nevadilo trávit čas osamotě a me time si užívali plnými doušky. Jejich chování můžeme nazvat jako nebojácné preferování samoty. „Tito lidé nejsou asociální, pouze neiniciují sociální interakce. Na druhou stranu povětšinou ani sociální interakce neodmítají,“ vysvětluje psycholožka Julie Bowker pro Stylist. Pokud tedy patříte k lidem, kteří nesvolávají přátelská setkání, ale zároveň pozvánky neodmítají, pak nebojácně preferujete samotu. A pokud k těmto lidem nepatříte, zkuste si občas dopřát den, nebo alespoň hodinu, kdy budete pouze sami se sebou. Uvidíte, jak pozitivně vás chvilková samota ovlivní.
