Jistě to znáte – zívne si jeden a zívnou si všichni…je to jako řetězec. Nemělo by se ale zívat, když jsou lidé ospalí? Nebo když se nudí? Máme pro vás komplexnější vysvětlení zívání, včetně jeho nakažlivosti.
Běžná míra zívání je 20x za den. Dochází k němu nejčastěji z únavy. Pokud tomu tak je, pak souvisí s termoregulací. Jelikož je-li člověk unavený a zívne si, dojde k ochlazení mozku, který dotyčného udržuje vzhůru. Když zíváte, vaše obličejové svaly se stahují a uvolňují. To zvyšuje průtok krve do krku, hlavy a obličeje, což podporuje lepší rozptyl tepla a snižuje teplotu vašeho mozku. Otevření úst, abyste nasáli okolní vzduch, také pomáhá ochladit váš mozek. Zívání zároveň fyzicky stimuluje karotidová tělíska (orgán nervového původu, který leží v rozdvojení krční tepny a je zásobován krví z krční tepny). To zvyšuje vzrušení a bdělost, takže se cítíte více vzhůru. Tyto vzruchy přitom obvykle vyhledáváte, když se nudíte a snažíte se udržet pozornost. Stejně tak ale můžete zívat, pokud pociťujete úzkost či stres, které vás vedou k dušnosti. Zívání rozšiřuje objem plic i váš hrudní koš, což vašemu mozku říká, že jste přijali dostatek kyslíku, abyste zase dýchali normálně.
K zívání ale ve skutečnosti může dojít i v případě, že vidíte, že zívá někdo kolem vás. V mnoha lidech to jednoduše vyvolá potřebu si zívnout také. A to ne pouze když vidí někoho zívat, ale i když se o zívání mluví, když vidí toto slovo napsané (schválně kolikrát si zívnete během čtení tohoto článku) nebo když na něj dokonce jen myslí.
Přestože je v dnešní době zívání do značné míry probádané, doposud neexistují přímé důkazy, které by tento jev jasně vysvětlovaly. Neurovědci ovšem mají za to, že nákaza zíváním je známkou sociální empatie. Předpokládá se, že zrcadlové neurony v mozku jsou mechanismem nakažlivého zívání. Tyto neurony v lidech vyvolávají tendence reagovat na druhé schůdným chováním. Takže pokud vidíte ostatní zívat, je pravděpodobné, že jste ovlivněni, abyste zívali také, i když zrovna nejste unavení ani znudění.
Nedávná studie navíc zjistila, že nákaza zíváním je vyšší u silných sociálních vazeb (jako jsou přátelé a členové rodiny) než u slabých. Zajímavé přitom je, že ženy vykazují vyšší stupeň nákazy zíváním než muži. Což podle studie z roku 2016 souvisí s tím, že jsou obecně o něco více empatičtější než muži.
Je-li člověk méně náchylný k nakažlivému zívání, může to souviset s určitými neurologickými poruchami. Vědecké důkazy naznačují, že lidé se schizofrenií a autismem mají nižší míru nákazy zíváním. Podobně psychopatičtí jedinci, kteří postrádající empatii. Děti do 4-5 let také nepraktikují nakažlivé zívání, protože jejich mozek ještě není plně vyvinutý.
Je ovšem důležité si uvědomit, že tyto výsledky nelze zobecňovat. Pokud nezíváte, když zívají všichni v místnosti kolem vás, není to hned důkaz psychopatických tendencí. Roli zde hrají i další faktory. Například lidé, kteří jsou ranními ptáčaty zívají méně než ti, co jsou noční sovy. Nebo to může znamenat, že jste se jednoduše dobře vyspali, jelikož nadměrné zívání je nejčastěji znakem spánkového dluhu.
risescience.com, healthline.com, rd.com
