Možná jste si už někdy položili otázku, co můžete udělat pro to, abyste se dožili co nejvyššího věku. Zaručený recept ještě nikdo bohužel nevymyslel, ale můžeme se alespoň inspirovat zvyky známých osobností, které se dožily úctyhodného věku.
Tak například královna Alžběta, královna matka, která byla symbolem Velké Británie, se dožila 101 let. Podle Everything Zoomer tato velká gurmánka milovala gin, krevetový koktejl, čokoládové dorty i jehněčí. Jejím životní motto znělo: "Žij svůj život tak, jako by tě měl zítra přejet velký červený autobus!”
Dlouhověkost po ní zdědila také její dcera královna Alžběta II., které do stých narozenin chyběly pouhé čtyři roky. Královna prý byla v jídle velice disciplinovaná a v oblibě měla ryby se zeleninou. Přílohy jako brambory nebo těstoviny vynechávala. Zároveň razila heslo, že: jí, aby žila a nežije, aby jedla. Kromě jízdy na koni se pravidelně udržovala v kondici díky rychlé chůzi. Při jedné státní návštěvě Bílého domu se prý při jejím tempu “zadýchávala i tajná služba”.
Hvězdou dlouhověkosti byl také slavný americký herec Kirk Douglas, který se dožil 103 let. I po stovce zůstal stále aktivní a hodně času trávil venku na čerstvém vzduchu.
Jen o pouhý jeden rok méně, tedy neuvěřitelných 102 let, žila významná česká mecenáška Meda Mládková. Její tajemství zase spočívalo v jedné tabulce čokolády denně, dobrém krému na obličej a neúnavné práci. Každý den si navíc dopřála sklenku vína.
Podle olympijské vítězky Dany Zátopkové za jejím dlouhým a spokojeným životem stála tvrdá práce, láska a hlavně smích. Rodačka z Fryštátu také milovala moravské písničky a víno. Atletka, která za sebou měla těžké období druhé světové války i vážnou nemoc, zemřela ve věku 97 let.
Tajemství dlouhověkosti se snažil odhalit také tým reportéra National Geographic Dana Buettnera. Podařilo se mu objevit celkem pět míst na světě s nejvyšším procentem lidí, kteří se dožívají 100 let. Patří mezi ně italská Sardinie, řecká Ikarie, japonská Okinawa, Nicoya v Kostarice a Loma Linda v Kalifornii. A na co přišli? Že lidé v těchto místech jí hlavně rostlinnou stravu plnou obilovin, zeleniny a luštěnin. Důležité v jejich životě byly také pevné sociální vztahy a pravidelná fyzická aktivita.
