Zahrada, za jejímž vznikem stálo rozhodnutí ze srdce

Kdo sem zavítá na návštěvu, toho pohladí srdečná domácká atmosféra a pozitivní energie majitelů, kteří se rozhodli hledat štěstí na venkově zhruba před deseti lety. Jelikož jejich přáním bylo bydlet v pohodlné dojezdové vzdálenosti od Příbrami, kam jejich děti chodí do školy, zavedl je hned první inzerát do Smolotel. Že stavení staré přes čtyřista let bude obyvatelné až po šesti měsících tvrdé dřiny, ve chvíli, kdy statek poprvé uviděli a následně si s majiteli plácli, v tu chvíli nikdo neřešil. Rozhodl úžasný pocit z toho všeho kolem.

Text: Adéla McLintock

Harmonické místo pro život

Během rekonstrukce si manželé pozorně všímali, kde vstává sluníčko jako první, kde lelkuje až do večera a také kde se po dešti tvoří mokřiny nebo nejvíc fouká. Zcela nenuceně se naladili s přírodou na jednu notu, a tak z polozdivočelého úhoru mohla vzniknout zahrada, která je mnohem víc než pěkná na pohled. Dokonale totiž vyjadřuje zásadi manželů Dvořákových žít a zahradničit s ohledem na životní prostředí. Nikoho tedy nepřekvapí, že prvním jejich počinem bylo vybudování kořenové čističky. Vodu ze studny po použití zase čistou vracejí krajině. Neodtéká do potoka a pak do moře, takže nesnižuje přirozenou hladinu spodní vody. Manželé také žijí šetrně, neplýtvají a už léta fungují na principu bezobalové domácnosti a o své zkušenosti se s kýmkoli ochotně podělí ve zdejším školicím centru. Markéta, která je výživovou poradkyní a terapeutkou, vás také ráda zasvětí do tajů raw stravy a harmonického životního stylu, ke kterému, jak sama říká, patří i zdravé mlsání. Proto pěstuje na speciálních kládách houby. Ty suší na prášek, ze kterého vyrábí originální kakaový nápoj nebo třeba čokoládové koule, obojí plné cenného zinku a selenu.

Malý smolotelský ráj

Byliny všeho druhu i jedlé plevele bují v záhonech i mimo ně spolu s veselými květy modřenců a kamzičníků. Nejbohatší kytice však rozkvétají nad hlavami, v korunách ovocných stromů roztroušených všude kolem po huňatém trávníku, po kterém se v každé roční době, ať je rosa nebo sníh chodí, běhá, skáče i tancuje zásadně naboso. Část zelené louky, ze které se v létě sklízí seno pro pár malých koníků haflingů, je věnovaná oblíbené hře Člověče nezlob se. Stačilo jen do země zapustit betonové dlaždice, coby figurky použít obarvené špalky a vytvarovat kostku z molitanu... Pro čerstvá vejce chodí Markéta každý den. Nejdřív do podomácku postaveného kurníku ke slepičkám, které se se zalíbením přehrabují v hromadě kompostu, a pak ke kačenkám, jimž je dovoleno cupitat kam chtějí. Čás z nich jsou také indičtí běžci – vyhlášený postrach slimáků a také výteční společníci, kteří se nechají ochočit. Chtějí žít v partě a s vodou na dosah. O rybníček v zahradě se dělí se žábami a s dětmi. Ve zvýšených záhonech se směsí kompostu, koňského hnoje a kuřinců prosívá zelenina jedna báseň. Dokonale si tu uvědomíte, jak krásný a osvobozující pocit může být prostý život na vsi uprostřed přírody.