Zahrada: Sbírka dřevnatých pokladů

TEXT: PAVLA KÖPPLOVÁ 

Rozpukanou kůrou i větvemi splývajícími podél mohutného kmene až k zemi ohromuje nejstarší evropská douglaska tisolistá. Letitý strom se nachází v Americké zahradě (arboretu) u Chudenic, již založil Eugen hrabě Černín roku 1828. Letitá dáma tu roste úctyhodných sto osmdesát roků; když ji přivezli z Hamburku, byly jí tři! K ní i ke zdejšímu jezírku chodíval Jaroslav Kvapil a v libretu sem zasadil děj své slavné opery Rusalka. 

Důkaz majetku i fištrónu 

Více než čtyři stovky chráněných památných stromů, hlavně severoamerických, rostou i na Hruboskalsku v arboretu Bukovina, a to díky nadšení hraběte Jana Bedřicha Lexy z Aehrenthalu. Majitel zdejšího panství na tuto oázu vyčlenil roku 1860 tři hektary půdy. Podobně vytvářeli v 19. století sbírky živých dřevin další filantropové a učenci z řad šlechty. Cestovali, měli odhodlání, pozemky, odborníky i finance. Arboreta vznikala coby živé učebnice i jako genofondy a relaxační zóny pro estetický zážitek. „Parčík“ z exotických dřevin byl ukázkou sofistikovanosti i solventnosti majitele.

„Arboreta vnímám jako zajímavá místa spojená s poznáním přírody, historie a rozšířením znalostí nejen o krajině a lidské činnosti. Některá lze využít také jako oázy klidu a odpočinku,“ charakterizuje arboreta v kontextu dnešních dní Petr Šenfeld z Fakulty lesnické a dřevařské v Suchdole. Arboreta mají buď podobu parku, nebo slouží výzkumným lesnickým účelům. První typ, okrasný, se soustředí na zahradní architekturu. Druhý klade důraz na sledování a vyhodnocování rostlin. Mnohdy existují při lesnických odborných školách a slouží k praktické výuce dendrologie, navíc jsou silným genofondem. „V neposlední řadě popularizují dendrologii široké veřejnosti,“ tvrdí Šenfeld.  

Co výzkum stromů umí odhalit?  

Jaké panovalo počasí, zda byla dřevina ohrožena hmyzími škůdci... „Pozorování probíhají sledováním hustoty a stavu letokruhů pořízených pomocí vývrtů,“ vysvětluje dál odborník. Arboret vzniká méně, ač nadšenci, jako byli Lexa nebo Černín, žijí i dnes. A nejde jen o peníze, trpělivost. Často už nelze odjet na exotické místo a přivézt sazenici. „Pokud by si arboretem člověk chtěl vydělávat, musel by nabídnout něco navíc,“ míní Michal Pavlík, vedoucí Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně. Výjimky ale jsou. V Krusičanech na Benešovsku založili dva kamarádi na místě bývalého smetiště unikátní arboretum z vzácných dřevin. Ve středních Čechách se tak objevila jedle z Yukonu či bříza z Aljašky.

Nadšen byl i Radim Slabý, když před patnácti lety založil v náročném terénu arboretum Paseka u Šternberka. Prudce se v něm šplhá, tak mu přezdívá Makču Pikču. Jeho přičiněním u nás zakořenila dřevina wollemie – dinosauří strom. „Rostl už v dobách, kdy po Zemi chodili dinosauři, ale objevili ho až roku 1994 v Austrálii,“ přibližuje odborník na úpravy parků a zahrad. Majitelům i provozovatelům arboret tedy dělají radost stromy a křoviny, znepokojují je ale klimatické změny. Umírají velké exempláře i malé kultivary, problema- tická je možnost pěstění jehličnanů jako takových. Budoucnost je tedy nejistá.