Když se řekne pomněnka, každému se vybaví rozkošné modré květy. Vzpomenete si však, že mají také žlutý kruh uprostřed? Tato barva láká hmyz na sladký nektar. Jakmile jsou květy opylené, žlutá tečka zbělá.
TEXT: Alexandra Koutná
Pomněnka je symbolem věrnosti. V mnoha jazycích je zase její název odvozen od vzpomínek na čistou lásku. Modrá barva jejích květů prý našim předkům připomínala oči čerstvě zamilovaných. Pojďme si tuto něžnou krásku představit ještě blíže. Existuje několik druhů pomněnek. V zahradách se nejčastěji setkáte s pomněnkou lesní (Myosotis sylvatica). Tato dvouletá rostlinka je hotový nezmar. Rozmnožuje se semeny i oddenky a velmi rychle vyplní kdejaký volný kout. Stačí jí pouze, aby půda nebyla příliš vlhká a těžká. Pomněnka lesní bývá vysoká patnáct až třicet centimetrů a obvykle kvete od dubna do července. I přes rychlost rozmnožování přitom není tato rostlinka nijak dominantní. Spíše naopak, své sousedy zlehka obkrouží a umožní jim vyniknout skrze modré obláčky svých květů.
V záhonu ji proto nejlépe zkombinujete s tulipány, narcisy, pivoňkami či pryšci. Pomněnkám to také sluší pod kvetoucími keři, jako je šeřík nebo pěnišník. Svěží barevné kombinace vzniknou spojením pomněnek s fialkami, sedmikráskami nebo prvosenkami. Ty jsou v tuto dobu již k dostání v květináčích. Kromě klasických modrých seženete v zahradnictvích běžně také pomněnky bíle nebo růžově kvetoucí. Tuto barevnou trojkombinaci můžete koupit buď v podobě semen, nebo už předpěstovanou v květináči.
Pomněnka bahenní (Myosotis palustris) a pomněnka zakrslá (Myosotis rehsteineri) jsou vytrvalé byliny, kterým se nejvíc líbí poblíž tekoucích a stojatých vod. Najdete je na okraji rybníků či na podmáčené louce. Svým vzhledem připomínají pomněnku lesní. Kvetou od května do srpna, a pokud včas odstraníte jejich uvadlé květy, předejdete nechtěnému rozmnožení semeny a podpoříte růst nových květů.
Pomněnky lidé často zaměňují za pomněnkovec (Brunnera) nebo pupkovec (Omphalodes) a nelze se vůbec divit. Obě trvalky mají totiž rovněž drobné květy světlemodré barvy, a navíc se jedná o blízké příbuzné pomněnek. Stejně jako ony totiž spadají do čeledi brutnákovitých. Podíváte-li se na ně pozorněji, zjistíte, že mají výrazně širší listy srdčitého tvaru. Zejména u pomněnkovce velkolistého jsou listy dokonce dominantnější než květy.
Tato rostlina kvete od dubna do června. Až do začátku zimy pak v záhonu dělají parádu právě její listy. Odrůdy jako ‚Jack Frost‘ nebo ‚Mr. Morse‘ se vyznačují velmi zajímavou kresbou. Zelené žilky na listech vystupují ze stříbřitě zabarveného podkladu. Pomněnkovec může růst prakticky kdekoliv – na slunci i v polostínu. Jediné, co mu vadí, je přes- příliš vlhká nebo příliš suchá půda. Hezky vynikne poblíž stromů či keřů. Po odkvětu jej pořádně zastřihněte, abyste podpořili nové výhony.
Pokud máte v zahradě dostatek prostoru, můžete pomněnkám nechat volný prostor k bujnému rozmnožení. Tuto jejich schopnost oceníte zejména v místech, kde je hodně stromů a kde novou výsadbu komplikují jejich silné kořeny. Také pupkovec jarní je skvělou půdokryvnou rostlinou. Dokáže se prosadit i ve stínu a díky nadzemním výhonům rychle vytvoří hotové koberce zelených listů. Bílá vyšlechtěná odrůda ‚Alba‘ či dvojbarevná ‚Starry Eyes‘ sice nerostou tak divoce, na jejich půvabu to však rozhodně nic neubírá.
Semínka vysypte do plastových nebo biologicky odbouratelných sadbovačů, lehce je zasypte hlínou a opatrně zalijte. Vyklíčí po dvou až třech týdnech. Koncem května můžete začít pomněnky sázet přímo do záhonu. Nejsilnější sazeničky zasaďte ve vzdálenosti asi dvacet centimetrů od sebe. Ty ostatní, které jsou slabší, nechte ještě tři týdny zesílit v sadbovači.
Zajímavosti:
Venkov a styl
