V bílých či purpurových šatech jsou čemeřice korunovanými vládkyněmi zasněžených zahrad.
Text: Alexandra Koutná
Čemeřice (Helleborus) patří do čeledi pryskyřníkovitých, do které náleží i řada dalších krásných zahradních rostlin. Hodně jich je však jedovatých, a to včetně čemeřice.
Z pohledu botanického určování jsou tyto rostliny poměrně komplikované. Ve volné přírodě jich přitom roste necelých třicet druhů. Vyskytují se hlavně v Evropě. Největší pestrostí původních druhů se mohou pochlubit oblasti kolem Středozemního a Černého moře. Několik druhů roste i v Asii. Čemeřice se mezi sebou velmi dobře kříží. Korunovanými vládkyněmi zimních zahrad jsou čemeřice černá (Helleborus niger) a čemeřice východní (Helleborus orientalis). Ta první roste volně v oblastech jižní a na jihu střední Evropy. V minulosti se tato rostlina užívala i jako léčivka pro vyhánění vší a svrabu.
Tip redakce:
Pokud chcete rostlinky čemeřice na jaře přesunout do záhonu, přesaďte je nejdříve do většího koše nebo květináče. Tak budete mít jejich nádherné květy hned na očích třeba
na terase u domu.
Po staletí je však už hlavně oblíbenou okrasnou rostlinou. Její bílé květy prozáří mrazem zkřehlé zahrady a záhony, a to od prosince až do jara. Čemeřice východní roste obvykle na vápenatých půdách v severovýchodním Řecku, severním Turecku
a na středním a západním Kavkazu. Její kříženci, kteří se vyskytují i ve zdejších zahradách, se označují obecným názvem Helleborus x hybridus. Kvetou o něco později, tedy koncem ledna až začátkem února. Na rozdíl od čemeřice černé je barevná škála jejich květů široká. Kromě bílé, žluté a růžové mohou překvapit i temnými odstíny fialové. Některé kultivary mají na sobě barevné skvrnky i barevně odlišné lemování či různý tvar květů. V záhonu čemeřice krásně doplní pomněnkovec velkolistý, brambořík, plicník lékařský a také různé druhy kapradin. V nárocích na pěstování jsou si všechny velmi podobné. Nejlépe se jim daří v propustné, vlhké, ne však trvale mokré půdě. Nezapomínejte ale na to, že nemají rády teplo. V místnostech s pokojovou teplotou tak rychle uvadají.
Tyto zimní trvalky nejsou žádné choulostivé slečinky. Rostou v polostínu, některé druhy i ve stínu pod stromy – tam jen méně kvetou. Rozkvétají v závislosti na druhu od února do dubna, tedy v době, kdy se zahrada teprve nadechuje k jarnímu ohňostroji barev. Mnohé jsou stálezelené, takže jejich tmavě zelené, stříbrně mramorované listy budou zdobit zahradu po celý rok.
Venkov a styl
