Velkobílovický vinař Jaroslav Osička vyrábí víno dobré pro tělo i duši

Členové sdružení dokonce definovali své zásady v Chartě, která zahrnuje nejen objasnění pojmu z názvu, ale také konkrétní postupy ve vinici i sklepě. Autentisté neznají kompromisy. Jako skupina i jako jednotlivci jdou za svým cílem. Jedním z těch, kteří dokážou své snažení jasně definovat, je Jaroslav Osička, vinař z Velkých Bílovic.

Poctivě od vinice po sklep

"Někdy v 80. letech jsem byl označován téměř za vyvrhele, jenž chce zničit vinařství. Ještě s několika podobně smýšlejícími kamarády jsme kritizovali využívání řepného cukru při výrobě vína a organizovali výstavy vín řepnýcm cukrem neslazených. To se nelíbilo tehdejším vlivným vinařům. Narušilo to jejich zaběhané postupy," vzpomíná na časy první revolty Jaroslav Osička. K dnešnímu přístupu došel přirozenou cestou. Poznal postupy, které v jeho kraji prošly zatěžkávacími zkouškami mnoha generací, a tak je začal následovat a obohacovat. Jeho krédem je totiž dělat víno poetické a také filozofické, které potěší a současně donutí k zamyšlení. "Sklenka autentického vína začína ve vinohradu, " říká a pokračuje: "To moje se nemá rádo s chemií. Proto ho pěstuju ekologicky, s vyloučením herbicidů, syntetických insekticidů a akaricidů. To platí o syntetických hnojivech a ochranných prostředcích. Ve vinici mám výhradně odrůdy, které se zde tradičně pěstovaly a se zdejšími půdními i klimatickými podmínkami se již sžily. Hrozny pak sbíráme ručně a výnos nepřekračuje padesát hektolitrů na hektar. Meziřadí mám zatravněné směsí byllin. Půda je díky tomu kypřejší a umožňuje snadný přístup k živinám. Příroda se tak dostává do původní rovnováhy a šetrný přístup se vrací v podobě zdravých hroznů," objasňuje vinař základní principy, jak autentisté přistupují k ošetřování vinice. Stejně jako k výrobě vína.

Poezie autentických vín

Půvab jeho vín ale spočívá v individuálním přístupu ke každé ze šarží. V jeho sklepech proto převládá dřevo nad nerezem. Zatím jsou to dubové sudy z Francie, Slovinska a Bulharska, stojí tu však už také dva velké sudy z Čech. "Postupně bych chtěl vyměnit řadu dubových sudů z ciziny za akátové a dubové z domácího dřeva. Na jaře jsme si pozvali bednáře do lesa a ten pečlivě vybíral stromy, které jsme pak nechali pokácet. Teď už jsou z nich fošny, které po řádném vyschnutí čekají na bednářskou ruku. Podle mně do moravského sklepa patří moravský sud," říká vinař. Tradičně vyráběná vína pomalu ale jistě získávají své příznivce. Dokazuje to i fakt, že asi deset procent své produkce vyváží pan Osička do Spojených států.Toto množství by mohlo být ještě větší, kdyby nedával přednost uspokojení domácích a spřízněných zákazníků, kterých u nás naštěstí stále přibývá. A jak nejlépe charakterizovat autentická vína? Podle Jaroslva Osičky je víno nerozlučně spjato s pojmy jako tradice a kontinuita a je už ve své podstatě staré. Výraz moderních vín je sice silnější, průraznější a ostřejší, vzrušující, výrazová pestrost přírodních vín se ale vytratila. Snahou autentistů je interpretovat například veltlínské zelené či frankovku co možná nejčistěji – je to jako hrát Mozarta na dobové nástroje. Možná neznějí tak průrazně, ale jejich zvuk je ryzejší a nabízejí mnohem pestřejší paletu barev.