Pleteme pomlázky, zdobíme své domovy postavičkami zajíců i kuřátek, barvíme vajíčka a pečeme beránka. Kolik z nás si však uvědomuje, proč právě tyto symboly k Velikonocům patří? Pojďte to s námi zjistit.
Velikonoce jsou dobou, kdy se příroda už probudila ze zimního spánku, což z ní dělá prostředí plné zelených lístků, květů a mláďat. Za dob našich předků však bylo toto období také o tradicích, zvycích a pověrách. K nim se vázaly velikonoční symboly, mezi něž patří pomlázka, barvená vajíčka, kuřátka, slepice, beránek a zajíc, ale třeba také chléb, med a prázdné skořápky.
Pomlázka je neodmyslitelnou součástí Velikonoc, v některých krajích jí ale říkají jinak – například na Zlínsku je to mrskačka, Haná a Valašsko zná pomlázku jako mrskut a ve Slezsku zase můžete zaslechnout šmigrust. Pomlázka má původ ve slově omlád, tedy proutek k omlazení, k němuž mělo vyšleháním dojít. O to se podle tradice starali muži a chlapci, za což od svých dámských protějšků dostali zdobené vajíčko nebo pentli na pomlázku. Ženy a dívky mohly odpoledne koledníkům oplácet stejnou mincí nebo poléváním vodou, a to v rámci tzv. ženského pomlázkového práva.
Vajíčka jsou nadějí na nový život, který se z nich klube právě na jaře. Není proto divu, že se stala velikonočním symbolem. U začátku barvení vajíček stála hlavně červená, tedy barva krve, jíž Slované říkali krasnaja, z čehož mohlo vzniknout slovo kraslice. Jiné prameny se ovšem přiklánějí k názoru, že jeho původ je ve slově krásliti, tedy zkrášlovat. Později se k výzdobě velikonočních vajíček přidala zlatavě žlutá, protože připomíná med, obilí i slunce, a další barvy. Lidé k barvení používali, co měli doma. Cibulové slupky, červené víno, kurkumu a třeba také špenát. Lokálně pak vznikala také tradiční zdobení. Během Velikonočního pondělí se s vajíčky dokonce hrály hry. Jednou z nich bylo kutálení vajec na co nejdelší vzdálenost.
S Velikonocemi pak logicky souvisí i kuřátka a slepice, tedy nový život a ty, jenž ho přivádí na svět.
Sladký beránek nebude o Velikonocích chybět na našich tabulích. Podle Bible byl obřadním pokrmem před odchodem Židů z Egypta. V křesťanství odkazuje ke Kristu jako symbol čisté oběti.
V Bibli je zajíc symbolem skromnosti a pokory, a není tak náhodou, že ho na některých obrazech u nohou mívá Panna Marie. Dále zobrazuje stvoření, které se dokáže obětovat pro druhé a je sice malé, ale velmi moudré. Dřív než u nás byl zajíc s Velikonocemi spojován v Německu, kde nosil velikonoční vajíčka. K nám se pak odtud „dostal“ ve druhé polovině 19. století.
Důležitými symboly Velikonoc byla čočka, hrách, makovice, ořechy a další plodiny, které odkazovaly na hojnost. Objevovaly se také prvky ochrany: chléb, prut s trny a med, a odkazy na smrt a zmar: hlemýždí ulity, skořápky a další.
ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice: původ lidových tradic, zvyky, pověry, pranostiky, říkadla a hry. Olomouc: Rubico, 2009. ISBN 978-80-7346-096-9.,
HERYNEK, Petr. České Velikonoce: zvyky a návody. Naše země. Olomouc: Rubico, 2019. ISBN 978-80-7346-251-2.,
Český rozhlas
