Obdělávání půdy je staré jako lidstvo samo. Nejprve probíhalo ručně za pomoci primitivních nástrojů, později s ním lidem začala pomáhat hospodářská zvířata. Udělejte si s námi malou historickou procházku na toto téma.
Text: Eva Všetíčková
Lidé od nepaměti věděli, že když povrch půdy rozruší jakýmkoli nástrojem, pomůžou rostlinám lépe zakořenit, růst a zároveň snáze zbavit půdu plevelů. Nářadím, které předcházelo oradlům taženým potahem, byly ruční brázdiče – dřevěné nebo kostěné hole tlačené nebo tažené tak, aby rozrývaly půdu a vytvářely v ní brázdy. Nejstarší doklady o dřevěných oradlech tažených potahem se objevují tři tisíce let před naším letopočtem v Babylónii a Egyptě. Docházelo tehdy ke zvětšení obdělávané půdy a postupně mohly být využívány i méně hodnotné půdy. Díky tomu se obyvatelstvo přesouvalo i do méně úrodných oblastí. V době železné, tedy zhruba 750 let před naším letopočtem, už můžeme mluvit o zlepšení obdělávání půdy pomocí železných pracovních částí nasazených na dřevěnou kostru oradla. Do Evropy se tyto železné radlice s listem ve tvaru podlouhlého trojúhelníku dostaly z Palestiny. V Evropě se rozšířily díky Keltům. Z keltských tradic pak vyrůstalo zemědělství římských provincií.
Zajímavost:
Orání s koňmi se dnes může zdát jako nostalgie, přitom v obtížně přístupných terénech, například v kopcích nebo na vinici, se tento způsob často využívá i dnes.
Nejstarší ikonografický doklad oradla z českých zemí je k vidění v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě v takzvané přemyslovské scéně. Tento pluh vyžadoval silný potah, tažený spřaženými zvířaty, v tomto případě voly. Je tam znázorněna také otka – nástroj k jejich pohánění a k seškrabávání hlíny z radlice, který se jako symbol oráče dostává s přemyslovskou pověstí do národní slovesné tradice. Oradla tažená zvířaty znamenala při obdělávání půdy určitou mechanizaci, která byla postupně technicky zdokonalovaná. Vedle toho se však i nadále používalo ruční nářadí, které jim předcházelo. Sloužilo ke kultivaci nově získané půdy, k obdělávání menších ploch, při pracích zahradnických a také na chmelnicích či ve vinohradech.
Zásadním objevem, který posunul zemědělskou technologii o velký skok dále, byl v 19. století vynález ruchadla bratranci Veverkovými z Rybitví u Pardubic. A v čem tento pokrok spočíval? Ruchadlo je v podstatě část pluhu – odhrnovačka, jež umožnila lepší obracení půdy, tím pádem i lepší zapravení organického hnojiva – hnoje nebo zbytků po sklizni úrody do hlubších vrstev půdy. To vedlo ke zlepšení hospodaření i produkční schopnosti půdy, a to hlavně kypřením a obracením, což jsou kromě drobení a mísení další fáze orby, jimiž se půda provzdušňuje a urychluje proces takzvané mineralizace, tedy přeměny půdní hmoty z organické na neorganickou – na živiny, které mohou rostliny prostřednictvím kořenů přijímat.
Z historického pohledu je česká země tou, která dala světu převratný vynález v péči o půdu. A jakkoli se dnes názory na tento způsob hospodaření liší, orba s koněm se v mnoha regionech nadále využívá na méně přístupných či specifických lokalitách. Jde například o vinice. Až na malé výjimky se orá s těžkými chladnokrevnými koňmi. V Česku má tradici i soutěžní orání s koňmi, které chce mladší a střední generaci připomenout tuto historicky nezastupitelnou hospodářskou práci, která byla před masivním technickým rozvojem vedle skotu doménou koní.
Na vzhled, velikost a barvu koní měla zásadní vliv jejich domestikace a způsoby využívání. Od rychlých jezdeckých po silné tažné. Ty druhé už jen zřídka, ale přece jen můžete vidět, jak tahají dříví z lesa, táhnou pluh ve vinohradu nebo dobývají ze země brambory v terénu, kam by se traktor dostával jenom s obtížemi nebo vůbec ne. Jedno z prvních využití koňů bylo v boji, což dokládají sumerské malby z doby před více než dvěma tisíci lety zobrazující koně zapřažené do válečných vozů. Na svých koních závodili už kočovní pastevci, ve starověkém Římě se pořádaly vozatajské zápasy. Středověcí rytíři křížili svá kopí jak jinak než na koňském hřbetu. Ve válkách pak koně tahali těžkou bojovou techniku. Vedle toho pomáhali člověku s obděláváním půdy, zdrojem obživy pro oba. Pro koně to všechno byly vlastně jakési výkonnostní zkoušky. Jen ti nejrychlejší nebo naopak nejsilnější a nejvýkonnější či nejvytrvalejší byli vybíráni do dalšího chovu. Těžké dřiny, kterou je samozřejmě také orba, je zprostila až moderní technika.
Venkov a styl
