Středověká tvrz Tichá stojí pouhé dva kilometry od česko-rakouské hranice. Dlouho chátrala, a v dobách železné opony se dokonce pohraničníci pokusili její věž vyhodit do povětří. Naštěstí bez úspěchu. Letos se obnovená památka otevře veřejnosti.
TEXT: LIBOR HRUŠKA
Při porovnání fotografií Tiché z roku 2008 s těmi současnými se člověku skoro nechce věřit, že byly pořízeny na stejném místě. Nadšenci ze spolku Hrady na Malši, kteří si zříceninu tvrze ležící v katastru Dolního Dvořiště před čtrnácti lety pořídili, odvedli obrovský kus práce. Na hlavní věži vyrostlo obytné hrázděné patro se šindelovou střechou a v areálu přibyly i další budovy. Tvrz se vrátila do časů své někdejší slávy, dostala druhou šanci.
Jak název spolku napovídá, není Tichá jedinou ze středověkých památek, kterou jeho členové a podporovatelé na jihu Čech zachraňují. Pod svá křídla vzali ještě zříceniny Velešín, Sokolčí, Louzek a Pořešín. Na posledním jmenovaném hradě to před dvaceti lety celé začalo. Z iniciativy místního patriota Radka Kocandy vznikla Společnost pro hrad Pořešín, jejíž členové se rekrutovali z nejrůznějších profesí. Později se přidali také zástupci okolních obcí, přibyly další hrady a změnil se název spolku. Kocandovi a jeho kolegům se pro projekt podařilo nadchnout i osobu nejpovolanější – archeologa Tomáše Durdíka. Specialista na českou hradní architekturu a známý popularizátor středověké kultury byl až do své smrti v roce 2012 čestným předsedou spolku. „Nic lepšího jsme si nemohli přát. Na začátku jsme měli pouze nejasnou představu, jak na hrady vracet život, a v osobě profesora Durdíka jsme získali tu nejsilnější možnou odbornou záštitu,“ vzpomíná Radek Kocanda. On sám přitom historické vzdělání nemá, vystudoval vysokou dopravní v Žilině. „Historie mě ale ve škole vždycky bavila a cítil jsem, že pro zdejší zanedbané památky prostě musím něco udělat,“ říká předseda spolku.
Hrad Pořešín u Kaplice byl pro Radka Kocandu láskou na první pohled. Doslova ho vysekal z trní a stal se zde kastelánem. V případě Tiché se náhlé vzplanutí nekonalo. Tvrz založená za posledních Přemyslovců byla v dezolátním stavu a poničené bylo i její bezprostřední okolí. Obytným účelům nesloužila už dlouho, koncem 18. století ji dal tehdejší majitel Jan Buquoy přestavět na pivovar. Na starých černobílých fotografiích jsou vidět zděné chalupy nalepené na hlavní věž. Ty byly zbourány po druhé světové válce, kdy Evropu rozdělila vedví železná opona. Ostnaté dráty vedly jen sto metrů od tvrze.
V 70. letech se uskutečnil zmiňovaný pokus o demolici věže, neboť podle pohraničníků mohla představovat pro socialistické Československo bezpečnostní riziko. Až tři a půl metru silné stěny však výbušninám odolaly. Větší škody na Tiché paradoxně napáchalo svérázné hospodaření zdejších družstevníků. Způsobili velké ekologické škody. „Běžně tu vylévali na zem sudy vyjetého motorového oleje a do věže vyhazovali odpad. My se přesto tvrze ujali. Jen úvodní vyčištění celé lokality nás stálo obrovské peníze,“ popisuje dobrodruh Radek Kocanda. Následovalo několik archeologických výzkumů, při nichž byly odkryty základy druhé věže a sklepy původního paláce.
Při kácení náletových dřevin rostoucích na koruně věže se našel střep z kachlových kamen. Nebýt toho nálezu, vypadala dnes obnovená tvrz zcela jinak. Na jeho základě se spolek Hrady na Malši po dlouhých diskusích rozhodl vrátit na věž obytné hrázděné patro a vybavit ho replikou středověkých kamen. Všechny práce se dělaly pouze pomocí technologií, které byly dostupné středověkým stavitelům. Složitého úkolu se ujal zkušený tesařský mistr Petr Růžička. „Samotná stavba byla jedním velkým experimentem. Do té doby nikdo nevěděl, jak přesně se dřív vztyčovaly vysoké krovy, například ten na pražské Mostecké věži. U nás na Tiché si to mistr Růžička v praxi vyzkoušel,“ říká Radek Kocanda. Jak se stavební experiment povedl, se každý může přesvědčit na vlastní oči. Pokud vše půjde podle plánu, otevřou se brány tvrze pro veřejnost už v červnu. Nahoru na 25 metrů vysokou věž se vyplatí vystoupat už kvůli výhledu na Šumavu a Novohradské hory.
Venkov a styl
