Světlušky nás fascinují, kdysi však byly opředeny legendou, z níž mrazí

Venkov nabízí mnoho krás a jednou z nich jsou světlušky, které září zhruba od doby okolo svátku svatého Jana (24. června), podle čehož se jim říká svatojánští broučci, a po celý červenec. Nepotkáte je všude, nicméně když už se tak stane, je to jako pohlazení po duši. Drobná světélka poletující sem a tam i probleskující v trávě jsou fascinující podívanou. Ne vždy ale budila příjemné pocity…

Děsivá pověra o dětských duších

Před několika staletími lidé věřili, že jde o duše dětí, které zemřely tak malé, že je rodiče nestihli nechat pokřtít. To bylo pro silně věřící společnost velkým problémem. Těmto duším se totiž nemělo otevřít nebe, ale putovaly do limbu, tedy jakéhosi předpokoje pekla, kde měly čekat na soudný den. Jen někdy jim prý bylo dovoleno vrátit se na chvíli na pozemský svět, a to právě v podobě světlušek, které bloudí tmou.

Co jsou světlušky zač?

Světlušky jsou drobní brouci z čeledi světluškovitých, jichž u nás žijí tři druhy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ větší, krátkokřídlá a menší. Najdete je hlavně na hojně zarostlých a vlhkých místech, kde nejsou rušeny umělým osvětlením. Bohužel takových míst ubývá, což světluškám nesvědčí. 

Světlo, které je pro ně tak charakteristické, vzniká díky chemické reakci, kdy je látka luciferin štěpena enzymem luciferázou⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Energie, která se uvolňuje pak vydává světlo, přičemž „světluščí“ dámy svítí víc než pánové.

Dalším rozdílem je skutečnost, že poletující svítící body jsou samečci, naopak jakmile nějaké zahlédněte v trávě, jde o samičky. Tato světelná signalizace jim přitom slouží k tomu, aby se našli a mohli se postarat o další generace svatojánských broučků.