Štědrý večer u nás: Menu slavnostního stolu se změnilo, ale mnohé tradice jsou stále živé

Vánoci coby oslavou narození Ježíše Krista křesťanství nahradilo pohanské slavnosti zimního slunovratu. A tak se v předvánočním a vánočním období přirozeně prolnuly slunovratové obřady s křesťanskými zvyklostmi. Mezi dosud živé tradice patří například krájení jablka, pouštění lodiček z ořechových skořápek nebo lití olova, ale také vánočka, koledy a půlnoční mše. Změnila se skladba štědrovečerní večeře i dárků. Ale nezměnilo se nic na tom, že stejně jako v minulosti chceme mít na Štědrý den rodinu pohromadě, bohatý sváteční stůl a radost z dárků i obdarování svých blízkých.

Část sváteční večeře patřila i zvířatům a stromům

Jak trávili Štědrý večer naši předkové? S večeří se čekalo, až na nebi vyjde první hvězda. Večer provázela  řada rituálů, jejichž cílem bylo především zajistit po všech stránkách úspěšný nastávající rok. Bíle prostřený štědrovečerní stůl musel mít pestrou skladbu jídla. Uprostřed byly různé plodiny, které měly zaručit bohatou úrodu v dalším roce: obilí, luštěniny, česnek, sušené houby a ovoce, ořechy. Patřil sem i med a pečivo z bílé i tmavé mouky. Večeře vždy začínala společnou modlitbou. Stůl obsahoval několik chodů: černého kubu, hrachovou či houbovou polévku, kaši maštěnou máslem a sypanou perníkem, vařené sušené ovoce, makové buchtičky, vdolky, vánočky. K jídlu se často pil čaj ze všech v létě nasbíraných bylinek. Pod stolem býval snopek nevymláceného obilí jako připomínka narození Ježíška na seně. Nohy stolu se někdy svazovaly provazem na ochranu před zlými duchy, svázání řetězem zase zajišťovalo, že rodina zůstane i v dalším roce pohromadě. Od večeře muselo zbýt pro chovaná zvířata. Na svůj díl ze svátečního stolu si dříve přišly i stromy, aby dobře rodily, ale také oheň a voda, aby neškodily.

Kde se vzalo české štědrovečerní menu současnosti

Zřejmě neexistuje jiný den v roce, kdy by tolik lidí v České republice večeřelo v podstatě to stejné: rybí polévku, bramborový salát a kapra (alternativně jinou rybu nebo řízek).  Ryba je tradičním křesťanským symbolem a postním jídlem. První doklady o rybách na českých vánočních talířích pocházejí ze 17. století. Ryby ale byly pro obyčejné lidi drahé a na stolech se často objevovaly třeba jen jako tvar pečiva. Kapr se na našich štědrovečerních stolech začal servírovat na začátku 19. století, zprvu hlavně v rybníkářských oblastech, a především v bohatších rodinách. Masově se „vánoční kapr“ rozšířil až po první světové válce. Nejstarší evropská dochovaná zmínka o vánočním kaprovi je z roku 1253. Tehdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku ochutnal na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka. Ke kapru dnes neodmyslitelně patří bramborového salát, jehož původ a vývoj je nejasný. Nejčastější je teorie o francouzském kuchaři, který jej poprvé připravil v Rusku, někdy se mluví i o původu vídeňském. U nás se tato pochoutka objevila někdy na přelomu 19. a 20. století a první český recept na smaženého kapra s bramborovým salátem v kuchařské knize je z roku 1924. Vánoční cukroví, nedílná součást našich Vánoc, k nám přišlo během 19. století z Německa. 

Některé tradice Štědrého dne dodržujeme i dnes

Traduje se, že až do konce sváteční večeře nikdo nesmí vstávat od stolu, protože by mohl v příštím roce nešťastným způsobem rodinu opustit. Šupina z kapra pod talířem by měla zajistit peníze a hojnost (následně patří do peněženky, pro dostatek peněz v příštím roce). Ten samý účinek prý mají také drobné mince pod talířem. Po štědrovečerní večeři se rozkrajují jablíčka napříč. Křížek z jader varuje před vážnými zdravotními problémy. Komu zůstanou jádra neporušená nebo budou mít tvar hvězdy, bude celý rok zdráv, červivý jádřinec ale věští smůlu. Podobným způsobem se dříve louskaly také vlašské ořechy – při nalezení čtyř zdravých jader nehrozily v novém roce žádné nemoci. Jednou ze známých vánočních tradic je i lití rozžhaveného tekutého olova do nádoby s vodou, kde vytvoří „prorocký“ obrazec. Dnes už lze koupit pro tento rituál kompletní sady, kde navíc bývá i nápověda, co by vzniklé tvary mohly znamenat. Mezi další oblíbené zvyky patří pouštění „ořechových lodiček“ (zapálených svíček ve skořápkách vlašských ořechů). Každý z rodiny si vyrobí svoji lodičku a vypustí do nádoby s vodou. Autor loďky, která vypluje vpřed, se vydá do světa. Pokud zůstanou skořápky u sebe, bude rodina pohromadě. Ten, jehož lodička vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, má jistý dlouhý a šťastný život. Ke Štědrému dni i v dnešní době neodmyslitelně patří koledy. A také půlnoční mše v kostelech, kterou v tento den hojně navštěvují jak věřící, tak i ateisté.