Staletá tradice žije aneb už jsme horu postavili...

Podle starodávných zvyků se ve vinařských obcích po svátku svatého Vavřince (10. srpna) zavíraly neboli "zarážaly" hory, tedy návrší osázená vinnou révou. Současnou terminologií řečeno viniční tratě či vinice. Po této obřadné slavnosti už sem nesměl vkročit nikdo, kdo tam neměl co pohledávat. Ten, kdo zákaz porušil, byl podle tzv. horenského práva přísně potrestán.

Starodávný rituál

Termín "zarážání hory" býval v různých vesnicích různý. V některých vinařských oblastech zaráželi horu už v srpnu. V Prušánkách probíhá tento starodávný obřad už víc jak dvě století. Nekrojovaný tradičně při západu slunce první sobotu v září a krojovaný při příležitosti slavnosti vinobraní zhruba o čtrnáct dní později. Mladíci v bílých košilích se širokými, bohatě vyšívanými rukávy obšitými paličkovanou krajkou – takzvanými čipkami, v bohatě zdobených krátkých vestách na levé straně zdobenými malovanými mašlemi a v červených, taktéž bohatě zdobených kalhotách "červenicách" dokončují společně s děvčaty výzdobu "hory". Také ony jsou oblečené ve slavnostním kroji. Ani na něm neschází záplava květů. Naškrobené rukávce, jak se tu říká plátěné halence se širokými řasenými molovými rukávy, na které se ještě přivazují tzv. tacle – vyšívaný pás lemovaný paličkovanou krajkou, "paterový lajbl", pod krkem uvázané dlouhé, ručně malované mašle a "krejzl". Pět až sedm plátěných a hodně naškrobených spodniček "kasanic" a přes ně široké řasené sukně v různých barvách a s vyšívanou zástěrou zvanou "fěrtoch". Hotová pastva pro oči!

Dokončit "horu" a jde se

Na vrchol "hory" – kmene stromu zbaveného kůry podobně jako májka, důkladně omotaného zeleným rozmarýnem – krušpánkem a ozdobeného pestrobarevnými květy, je potřeba ještě upevnit kytici z devatera kvítí, jednu láhev s červeným a druhou s bílkým vínem a také hrozen červeného a bílého vína a slavnost může začít. Za zvuků hudby pak vyráží průvod, jehož čelo tvoří dvanáct krojovaných mládenců jako měsíců v roce, nesoucích slavnostně vyzdobenou "horu". Dále pak tzv. hotaři – hlídači vinic, muzikanti a dívky v krojích na zhruba jeden a půl kilometru dlouhou cestu do vesničky Nechory tvořené pouze vinnými sklepy. Zde proběhne rituál, jehož kořeny sahají až do středověku a vychází ze starého horenského práva, jakéhosi viničního řádu. První zpráva o jeho existenci na Moravě je listina biskupa Brunona z roku 1266 o zakládání vinic u Kroměříže. A za nejstarší dochovaný viniční řád se považuje právě ten kroměřížský z roku 1281.

Už jsme horu postavili...

V Nechorách už vyhrává cimbálovka, voní koláče a jiné dobroty, víno teče proudem a všichni zde shromáždění čekají na vrchol dnešní slavosti –"horu". Tu krojovaní mládenci na největším zdejším prostranství obřadně zasadí do připravené jámy, zasypou a upevní dvanácti kolíky symbolizujícími dvanáct měsíců v roce i stejný počet apoštolů, ale hlavně celoroční práci vinřaů. Po písni Už jsme horu postavili následuje recitace básně velebící víno a poezii zdejšího kraje a mladíci poklepou na každý z dvanácti dřevěných kolíků za dívčího odříkávání veršů Dvanáctero bratrů v r oku. Následují humorn scénky, tanečky nebo složení přísahy hotařů a čtení těch částí horenského práva, ve kterých se zapoídá vstup do v inohradů a vyjmenovávají se sankce za porušení těchto pravidel. "Hora" tedy stojí, aby jako zdvižený prst připomínala, že bez hodin a hodin úmorné práce ve vinohradu, jeho ohlídání během dozrávání a dalsí poctivé práce ve sklepě by nebylo vína, toho čarovného moku, který tu teď ochutnávají místní i jejich hosté.

Budete-li chtít zažít poezii této vinařské slavnosti na vlastní oči, přijeďte do Prušánek 3. září 2022. Uvidíte nádherné kroje, starodávný rituál a víno, to tu mají také dobré.