... zní v jedné bělské písni. Bělá pod Bezdězem je samé překvapení. A tajemství! To s velkým T zhudebnil podle zdejší legendy Bedřich Smetana. Z domu č. p. 27 na pohledném náměstí vede tajná chodba na hrad Bezděz a v ní... „Je to trochu jinak, já v tom sklepě byla,“ směje se Eva Hrubá, zdejší hrdá patriotka.
Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
„Ta chodba ve sklepě domu, který býval i holičstvím a kadeřnictvím, je ale zazděná,“ připouští Eva Hrubá. Historikové se shodují, že maximálně vedla za hradby města, k vodě či zdejšímu zámku... Osmikilometrová podzemní cesta k hradu na čedičové skále, byť tu měl být i poklad, je jen zbožné přání romantiků a Elišky Krásnohorské, které se díky tomu zdařilo poutavé libreto Smetanovy opery – Tajemství.
„Bělá je charakterem odpočinková až lázeňská zóna i líheň zajímavých rodáků,“ ukazuje Eva Hrubá na pamětní desku na rodném domě Miloslava Dismana. Divadelní a rozhlasový režisér proslul založením rozhlasového dětského sboru, a jak mohl, rodnou Bělou propagoval. „Skulptura Josefa Mařatky zase připomíná sochařův vztah k městu,“ míří prstem byvší kulturní pracovnice na postavu francouzského legionáře v parku na náměstí. Proč Mařatka? Sochař sem jezdil rád i proto, že odsud pocházela jeho choť. Dvouapůlhektarové květinové náměstí navozuje atmosféru lázeňského centra. Ač tu léčivé prameny nejsou, je jasnou promenádou. „Letní koncerty, kino, kulturní akce... to mě na centru Bělé okouzlilo, už když jsem do ní prvně přišla jako malá. Pravda, já holka ze samoty, a tady o prázdninách spousta lidí,“ směje se znalkyně místa. Nakonec se sem – městem a budoucím manželem okouzlena – totiž přivdala.
Dlužno dodat, že klid svého času královského města rušilo do roku 1991 nedaleké „postavení“ sovětské posádky. „Řada míst okolo, lesů, nebyla kvůli vojákům přístupná, nebylo tam v tom ohledu bezpečno. Naštěstí je to pryč,“ shrnuje méně veselou etapu Hrubá. V té době byla rekreace v blízké přírodě omezená. Zbudování uprchlického tábora v ex-vojenské oblasti Bělá-Jezová je už klidnější. „Největším rekreačním tahounem tu bylo – a zůstalo – koupa- liště s pláží. To je letní ráj!“ naznačuje amatérská malířka a připomíná další specifika. À propos, tahle vodní hladina se rozprostírá jen sedmnáct kilometrů od rekreačního kolegy – Máchova jezera. Na koupališti funguje restaurace, pak jsou tři ve městě, ale tím nabídka končí. „Žel i hotely zmizely, máme ale kavárnu v prvorepublikovém stylu,“ ukazuje Hrubá na Starou poštu, objekt tří krásných roubenek v řadě vedle opravené radnice, k níž patřila i šatlava. Tedy opět na náměstí.
„Manžel vzpomíná na skvělou cukrárnu v č. p. 28 u pana Hrobníka. Tam chodil jako kluk, měli prý nejlepší zmrzlinu,“ popisuje milá dáma s tím, že tančit se vydávali do sokolovny, která dál stojí za Českou branou a plní svůj účel, ač vedle vyrostla sportovní hala. „Tam končily zábavy tím, že mužští začali zpívat neformální bělskou hymnu,“ naznačí Eva Hrubá s douškou nostalgie. Text oslavné písně na Bělou je dílo Luďka Trevora, hudebníka a letního návštěvníka města za první republiky, kdy v okolí rostly i výletní chatky. „Protože mnozí mají k Bělé silný vztah, konají se tu setkání rodáků a jejích přátel,“ odtajňuje jednu z akcí Hrubá.
A ještě jedno tajemství! Čím je v Praze Zlatá ulička, tím je tu ulice Berkova, složená z řemeslnických domků. Katovna sice padla, jinak je staré město půvabně zachovalé. Zachovalá je i na Horce u hřbitova socha K. H. Máchy. Tu začátkem války Němci v sousedních Doksech (tehdy Sudetech) hodili z Jarmiliny skály do jezera. „Zdejší vlastenci ji vylovili, našli i odpadlou hlavu a přivezli sem. Tady, v bezpečnějším vnitrozemí, Máchu postavili na Horku,“ míní dojatě Eva. K soše hledící směrem k Bezdězu chodí milenci nejen v květnu. „Jak se tu žije? Mně úžasně, já to tu miluju. Ano, někdy mi chybí švec, řeším, kam budu chodit k praktikovi a zubařce, až půjdou do důchodu... Ale kouzlo města je silnější! A v nejhorším se dá jet do Boleslavi,“ usmívá se Eva Hrubá.
Venkov a styl
