Schoulená pod Brdskou vrchovinou leží deset století vesnička Svinaře. Mnohý turista ji projede autem či na kole a všimne si jen školy, kaple, hospody. Kdo se dívá víc, uvidí i zámek. Ale malebná obec skrývá řadu dalších tajemství...
Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
„Třeba máme léčivý pramen. Pověst tvrdí, že vyléčil zámeckou paní. Doklad ovšem nemám, ale stojí u něj kaplička,“ směje se Jana Kozáková, bývalá svinařská učitelka, později kronikářka, a ukazuje na okraj obce. Zastupitel Petr Procházka dodává: „Kyselá voda tam vytékala, než došlo na meliorace, ale spíš to bývala čisticí šaratice.“ Nicméně dobové listiny tvrdí, že se ona léčivka odsud dovážela až do Karlových Varů! Když je řeč o vodě, Svinařemi protékají dva potoky a nedá se přehlédnout ani pověstný rybník Žába. „Trochu rybník, trochu požární nádrž, trochu neoficiální koupaliště,“ naznačuje radní a přidává doušku, že se tu v létě dlouho konávala akce Čochtan. „Odvážní dobrodruzi přejížděli vodu po úzké lávce na trakači nebo na kole,“ ujasňuje s tím, že v zimě se na Žábě, mající hezké okolí, bruslí a je snaha tu v budoucnu vytvořit další rybníky.
Tip redakce:
Ves Svinaře věnovala královna Kunhuta roku 1271 klášteru Křižovníků s červenou hvězdou. Pak následovala řada dalších majitelů...
Základ svinařského barokního zámku se statkem, pivovarem, lihovarem, cihelnou, flusárnou a parkem budoval z původní tvrze Antonin Maschek z Maasburgu. Začal roku 1766. Další majitelé, jichž byla řada, ledasco dodali. Zajímavý byl roku 1900 Max von Kahler, ředitel banky Union, ředitel Pražské burzy a podnikatel v cukrovarnictví. Za jeho synem Eugenem, malířem expresionistou, sem jezdívali spisovatelé Max Brod, Franz Werfel, malíři Willi Nowak, Georges Kars... a mnoho jiných výrazných českých a německých umělců nejen židovského původu. „Kahlerovým patřil zámek s pozemky do roku 1940. Jelikož byli Židé, museli odejít, a tady se usídlilo gestapo,“ popisuje kronikářka. Tím začala zkáza zámku... „Po válce byl v národní správě, v padesátých letech v něm cementárny Beroun vybudovaly byty,“ ujasňuje Kozáková. Zámek měl štěstí, v roce 2003 ho koupil zdejší sedlácký rod, který sem přišel už za třicetileté války. Teď „válčí“ na památce – rekonstruuje ji a zpřístupňuje veřejnosti nejen na svatby, akce a kávu v cukrárně.
Cukrárna ve Svinařích nebývala, ale tři hospody a pár obchodů. „Z hospod zbyla jedna na návsi, a ta je přestavěná,“ doznává zastupitel. Bývalý obchod naproti, u paní Skučkové, i ten směrem z kopce okolo statků k zámku, zvaný u Boučků, ani ten u Karochů dávno nefungují. Pozor, a to u Karochů býval i kuželník a řeznictví! O kousek níž stanula kampelička a časem i poštovna... „Svinaře byly ves sedláků i domkařů, uživila se tu řada řemeslníků a obchodníků,“ připomíná radní, v civilu umělecký truhlář, jehož dílem je zajímavá zvonička v přilehlých Halounech. „Děda a praděda zvonili umíráček, tak jsem se rozhodl ten zvon z naší zahrady vzít a udělat veřejnou zvoničku pro všechny, ale bez provazu. Ten jsem schoval,“ vtipkuje Procházka. Dík sběratelskému umu svinařského starosty Vladimíra Roztočila se zase uchovala spousta historických snímků obce. Vůbec tu dobře funguje samospráva a další spolky, hasiči kupříkladu od roku 1895. Žel nejzhoubnější požár v obci vypuknul dříve, 2. prosince 1867. Kronika tvrdí: „...za velkého větru požár zachvátil statky Neradovic, odkud vyšel, Boučkovic, Barchánkovic, živnost Hrubých a usedlost Roubalů...“
Svinařům v jejich středu dominuje budova školy postavená 1882 až 1885. Na hlavní křižovatce září, paradoxně od roku 1979 nefunguje. „Bývala tu první až třetí třída, pak ubylo školáků, a teď v objektu sídlí školka. Dětí do mateřinky máme pětašedesát a zájem roste,“ připomíná bývalá kantorka. Mimochodem, v čase vzniku vzdělávacího stánku žilo ve Svinařích na 400 obyvatel, dnes dvaapůlkrát víc. Z boku školy nyní působí malý krámek s potravinami. Škola vůbec během své existence skýtala přístřeší dalším „nájemníkům“. Sídlil tu zdejší úřad, než našel současný pevný bod, též tu chvíli pobyla i knihovna.
Jako správná obec agrárnická a odbojářská mají Svinaře i pomník, který tu předkové na zeleném plácku v jedné zatáčce postavili Antonínu Švehlovi. „Jeho odhalení byla dle fotografií sláva. A když byl Švehla v nemilosti, někdo pomník povalil,“ říká Jana Kozáková a ukazuje fotku s obeliskem a nápisem Našemu vůdci Antonínu Švehlovi. Obnovený pomník je subtilnější a méně nápadný, ale stojí! Nápadnější je v centru socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1830. Proč má obec ležící 10 km od Karlštejna tohle jméno? Buď se tu kdysi lidé živili pasením sviní, nebo šlo o vinaře, a byla to tedy ves „s vinaři“. Každopádně, je radost tu vše alespoň okukovat.
Zajímavosti:
Venkov a styl
