Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Ves nadšených pradlen? Ne! Pracovitých mnichů. „Ve zlatonosné Úslavě rýžovali z písku zlato. To se vypíralo, čistilo speciálními zábranami – bradly na řece. Od bradel vznikl zřejmě název Prádlo,“ míní Marie Bílková, zdejší patriotka i rodačka. Vypráví u mostku přes šumící říčku, která se stala osudnou Janu Nepomuckému, když... Ale postupně! Se sourozenci vyrůstala Marie v družstevním lihovaru na opačné straně obce. „Otec tam byl po válce správcem,“ ukazuje bývalá učitelka na dům, kde žili. Lihovar stojí dodnes, teď patří likérce Fernet Stock – Božkov. V dřevní minulosti náležel k rozlehlé tvrzi. Odsud chodila nejen jejich rodina do raně gotického kostela na druhé straně cesty. „Ač v místech založených církevním řádem a osvobozených americkou armádou, lidé tu po osmačtyřicátém inklinovali k levici. Kostel nebyl frekventovanou zastávkou,“ naznačí diplomaticky. Sama teď pomáhá svatostánek spravovat, finančně ho v nedávné minulosti podpořil i její mladší bratr. Ateismus sem skočil roku 1918; chudým tu církev moc nepomáhala, jen je úkolovala. Víra se přestala v rodinách předávat. Konečně, šlo o obec chalupníků, posléze kovorolníků. Léta je na velkostatku zaměstnával rod Auerspergů, a když šlechta dovládla, dostali místní bezzemci jejich stodoly, chlévy, stavení... Žádný boží dar!
Zajímavost:
Aktivní dáma Marie Bílková navazuje na předešlé kronikáře a mapuje čísla popisná v obci i s osudy obyvatel. „Vás nezajímá, kde žil cestář, který vyzvednul tu utopenou sochu Nepomuckého a odnesl ji na faru?“ usmívá se a přiznává, že ona je pátrácí typ.