Potěšte se neobyčejným půvabem mělnického kroje

A přestože jejich první vystoupení proběhlo ve vypůjčených krojích, jeho směr byl jasný – stát se platnou součástí české folklorní tradice s vlastním repertoárem a samozřejmě také kroji. Od padesátých let minulého století se proto sami pustili do jejich výroby, šití a vyšívání.

Od historie po současnost

Úplně na začátku kroj vznikal podle ručně psaných poznámek Vlasy Postránecké, která byla během druhé světové války duší skupiny asi padesátky žen, jež si tajně vyšívaly mělnické kroje. Ten první vznikl podle kroje její babičky. Děvčata si vyšívala zástěry – fěrtochy – a tzv. kosičky, tylové vyšívané šátky přes ramena, a chlapcům košile tak, aby byly všechny kroje připravené na premiérové vystoupení souboru ve Strážnici, kam byli v roce 1951 pozvaní. V současnosti soubor pod vedením Jana Úlovce, nadšence pro vše, co souvisí s folklórem a jeho historií, rozšířil svůj fundus o kroje rekonstruované podle těch původních. Na pro tento kroj typických výšivkách se aktivně  podílejí i současné členky souboru, které umějí s jehlou a bavlnkou zacházet stejně zručně, jako jejich dávné předchůdkyně. Jednoduchým protahovaným stehem vyšívají zástěry podle předkreslených vzorů, pocházejících z dob jejich prababiček. V motivech se objevují lilie či karafiáty, ale především hroznové víno, které souzní se zdejší vinařskou tradicí. Ve středočeské oblasti se též vyšívalo takzvanou plnou výšivkou a tyl se jako základ pro krojovou výšivku používal až do druhé poloviny 19. století. "Do té doby se tvořilo složitější metodou tzv. prolamováním, tedy vytahováním nití z osnovy tak, že strukturou přpomínala síťovinu, jejíž očka se pak obšívala a vyplňovala složitými vzory," popisuje techniku tehdejších vyšívaček Jan, jehož zálibou je pátrat a nacházet originální části krojů, které jsou jemu i souboru inspirací. "Ženy, které dřív vyšívaly, byly většinou chromé a práce s jehlou bývala jediným zdrojem jejich obživy," dodává. 

Mělnický sváteční kroj

Stejnou metodou vznikají i zdejší nádherné bílé čepce. Ty bývaly podle tvaru buď tzv. půlkové nebo dýnkové. lemovaly se krajkou a dozdobovaly holubinkou a dívkám se usazovaly na hlavě těsně nad drdol z dlouhých vlasů, které tehdy běžně měly. Čepce se ještě před použitím musely naškrobit a poté napnout na dřevěné hlavy – palice. I to byla profese, které se věnovaly stavěčky čepců. "Před svatbou, hody, vinobraním nebo jinými slavnostními příležitostmi dostávaly do kondice čepce všech dívek ze vsi," směje se Jan. Hlavními znaky kroje určeného pro slavnostní příležitosti je také na mělnicku okázalost a zdobnost. Oba tyto atributy se projevují především u kroje ženského, především toho, který oblékaly svobodné dívky. Jemný běloučký batist košilek a sodniček, hebký tyl, na němž jako na jarní louce rozkvétají ornamenty, několik řad korálků z ohnivě červených českých granátů, mezi nimiž byly navlečené mince jako znak bohatství. Přes ramena svátečního kroje měly dívky trojcípý šátek, tzv. kosičku, který se vepředu kříží na prsou a přepíná portou na šněrovačce. Šátek je stejně jako zástěra – fěrtoch – vyšívaný motivy vína a jeho konce volně splývají po hedvábném damašku bohatě řasených sukní. Hlavu kryl zlatem vyšívaný čepec s hedvábnou stuhou v týle, který lemuje v místě obličeje krajka. Sváteční kroj doplňuje také vonička vetknutá za portou šněrovačky a v ruce nechybí vyšívaný šátek. To vše představovalo exkluzivní balení budoucích hospodyněk, na které se jako motýli slétali svobodní mládenci taktéž slavnostně vystrojení v jelenicových kalhotách, šmolkově modrých podkolenkách a vysokých holínkách. Jestli vás oslovila krása mělnického kroje, sledujte stránky Jarosovci.cz nebo Melnickyvrkoc.cz

"Kroje nemají zůstávat uzavřené v truhlách, nýbrž jít zase do našeho národního života, zkrášlovat naše sváteční dny a budit lásku a úctu k prarodičům, k jejich dílu a umeleckému vkusu," napsalal novinářka v prvorepublikovém tisku. A jak je vidět, Jarošovcům se to daří.