Nezapomeňte na Barbory ani na barborky: Kdo byla svatá Barbora a jak si nechat rozkvést Vánoce

Barbora Nikomedská, známá také jako svatá Barbora, patří k nejoblíbenějším světicím. Je patronkou všech, kteří provozují rizikové povolání: horníků, dělostřelců, pyrotechniků, stavitelů a hasičů, ale také patronkou dívek a nemocných i ochránkyní před blesky. V České republice je také patronkou města Kutná Hora.

Co říkají legendy o svaté Barboře

Svatá Barbora údajně žila ve 3. století v Nikomédii. Její otec, velmi bohatý a vlivný šlechtic Dioskuros, byl fanatický pohan. Velmi krásná a moudrá Barbora byla jeho jediná dcera. Dioskuros nechal postavit věž, kde měla žít nejen daleko od zvědavých očí, ale především od tehdy přísně zapovězeného křesťanství. Barbora přesto nauku křesťanství poznala, a když byl její otec na cestách, nechala jako tajný symbol Svaté Trojice přidělat ke dvěma oknům své věže třetí. Údajně také podstoupila křest. Když to zjistil její otec, rozzuřil se a Barbora prchla před jeho hněvem do lesů. Tam se před ní rozevřela velká skála a ukryla ji. Dioskuros však Barboru našel, údajně na udání pastýře, kterého pak Bůh proměnil v kámen. Otec dceru zbil a předvedl před soudce Marciana. Dívka se však své víry nevzdala ani po domluvách, ani při mučení. Její rány do druhého dne mizely, její víra byla o to pevnější a odpůrci zuřivější. Marcian se rozhodl mučit Barboru ještě krutěji a nakonec jí setnout hlavu. Na popraviště měla jít znetvořená a nahá, pro výstrahu všem křesťanům. Když ji ale svlékali, anděl jí zahalil šaty ještě krásnějšími. Popravy se ujal sám Barbořin otec. Legenda říká, že když po zabití své dcery sestupoval z popraviště, nebe rozčísl blesk a Dioskura zabil.

Některé větvičky barborek dostávaly jména mládenců

Na cestě do vězení se prý Barboře do šatů připletla větev třešně, kterou v cele vložila do džbánu s vodou. Větev se v den Barbořiny popravy obsypala květy.  Jiná legenda říká, že o Vánocích rozkvetly na Barbořině hrobě květiny, v jiném podání vykvetla na místě její mučednické smrti třešňová větev. Legenda dala základ lidovému zvyku, dodnes uchovávanému například v Rakousku, v Německu, ale i u nás: řezání větviček „barborek“ a očekávání, kdy ve vázách v domě vykvetou. Tradice říká, že třešňový strom má být alespoň deset let starý, stříhat větvičky je potřeba těsně s východem slunce 4. prosince a pak umístit do kuchyně. Věřilo se, že pokud rozkvetou do Štědrého dne, čeká rodinu v dalším roce svatba, ale také štěstí a radost v domě. Neprovdané dívky někdy dávaly každé větvi jméno a ta snítka, která začala kvést jako první, předpovídala i jméno budoucího manžela. Dodnes jsou barborky oblíbenou tradicí, i když už především jako živá a velmi půvabná vánoční dekorace, přinášející do zimních domovů kousek jarní svěžesti.

Při správné péči udělají barborky radost každému

Jako barborky se stále nejčastěji používá třešeň, popřípadě višeň. Vánoční domov vám ale mohou zkrášlit třeba i větve jabloně, švestky a dalších stromů a keřů, které běžně v přírodě rozkvétají do konce dubna. Půvab vašich barborek můžete zdokonalit větvičkami břízy, která vám brzy udělá radost svěžími zelenými lístečky. Navíc je podle tradic nositelkou zdraví. Po uříznutí větve upravte a dejte do vázy s vlažnou vodou. Vázu nejprve umístěte na několik hodin do chladnější místnosti, aby se rostliny aklimatizovaly. Potom jim najděte světlé místo se stálou pokojovou teplotou. Ta by neměla být příliš vysoká, vyhněte se tedy prostorům blízko topení nebo sporáku, větve by rychle vyschly. Neuděláte chybu, když jim občas dopřejete rosení.