Návrat k tradici orlického podhůří – výšivka pavím perem

Mužské kroje, které nosili předkové, často neměly žádné kapsy, a tak to tehdy pánové mívali o něco složitější. Kam s penězi vydělanými na trhu, křesadlem a dalšími drobnými cennostmi? Jedním z možných úkrytů byly velké zahnuté lemy na rukávech kabátu, dalším pak masivní dvouvrstvé opasky, které byly obdobou dnešních ledvinek.

Opasek jako symbol společenského statusu

Opasky byly nejen praktickou součástí oděvu, ale také symbolem společenského statusu. Čím bohatší sedlák, tím bohatěji zdobený opasek. "Právě opasek býval šperkem pánského kroje. Zároveň měl i mnoho praktických funkcí. Krom toho, že nahrazoval chybějící kapsy, sloužil i jako bederní pás, který třeba formani používali při skládání zboží," vypráví David Adamský, který před časem ve vesnici Masty, kde si pořídil bývalý mlýn poprvé zmiňovaný v polovině 16. století, obnovil tradici výroby těchto pánských "šperků". Po dvoře si tu hrdě vykračuje čtveřice pávů, které mladý nadšenec začal chovat právě kvůli svému koníčku. Kožené opasky lze zdobit i s pomocí jiného materiálu, v minulosti se ale používala vlákna vyrobená ze středové části pavích per. Jsou totiž dostatečně tvárná a zároveň pevná, a tak výšivky něco vydrží. Opasek se dědil z otce na syna a býval také oblíbeným svatebním darem. Ale proč právě páv a ne husa či kachna? Šla by samozřejmě použít ocasní pera i jiných ptáků, ale ta paví poskytují dostatečnou délku potřebnou k vytváření složitých ornamentů. Nejprve si řemeslník musí vybrat vhodné vlákno a zastřihnout jeho konec. Pak přijde na řadu šídlo, kterým se do kůže udělá otvor. Tím se nakonec vlákno protáhne. A takto to jde steh za stehem. Největší nervy přicházejí na úplný závěr, kdy už může špatně umístěná dírka zničit desítky hodin práce.

V síti tradic

David se k této dávno zapomenuté technice dostal úplnou náhodou díky členství v horolezeckém oddílu Hovrch, sídlícím v patnáct kilometrů vzdáleném Novém Městě nad Metují. On a jeho kamarádi začali jezdit na historických jasanových lyžích a časem jim došlo, že by potřebovali trochu zapracovat na svém zevnějšku. Původně si chtěli pořídit jen obyčejné retro kostýmy, ale nakonec se ponořili do bádání v historických pramenech a vytvořili vlastní orlickohorské kroje s výraznými klobouky, kabáty, červenými vestami a právě opasky. Rámcově vycházeli z dochovaného východočeského kroje, co se detailů týče, ale popustili uzdu fantazii. Dobře je to vidět na výšivkách. Jejich hlavní motiv je sněhová vločka a bledule. "Kroj nemá být jen nápodobou něčeho, co už tady v minulosti bylo. musí se v něm odrážet i osobnost jeho majitele, životní příběh. Jen tak si člověk ke kroji získá citový vztah a bude cítit hrdost vždy, když si ho bere na sebe," říká David. Červené orámování symbolizující zdraví nebo strom života, to jsou obecné motivy, které se objevují na opascích od Tyrolska přes Bavorsko až po Čechy. Pak jsou tu ale motivy rodinné nebo osobní. Třeba malá vyšívaná harfa naráží na fakt, že David pochází z hudební rodiny.

Nekonečná trpělivost 

Výšivka je skutečnou zkouškou trpělivosti. Než se samouk David Adamský pustil do výroby prvních opasků, trénoval stovky hodin na odřezcích kůže metodou pokus-omyl. Předlohou mu byly nazvětšované fotografie historických opasků. Během práce dokonce objevil vlastní typ stehu, kterému říká "pomlázka." Vzhledem ke složitosti celé kompozice by výšivky nemohly vzniknout bez nákresů na papíru v měřítku jedna ku jedné. Ty jsou potom přeneseny na kůži, takže David přesně ví, kam šídlem píchnout.  K dozdobení opasků se kdysi používal i český granát a další kameny. Kroj s vlastnoručně vyšitým opaskem na sebe David bere jen při výjimečných příležitostech. Hlavně proto, že výroba jednoho kousku může spolknout stovky hodin piplavé práce, nemohl David  vyrobit opasky všem dvaceti kamarádům z horolezeckého oddílu, kteří si kroje pořídili. Na kolegy, jejichž výtvory jsou méně propracované aspoň dohlížel a radil jim, jak na věc. I jejich opasky ale budí obdiv, třeba když s historickými lyžemi a v krojích vyrazí na závody do Alp. "Rakušané žasnou, že v tak drahé věci, jako jsou kroje s opasky, jdeme i na sjezdovku. A už vůbec nechápou, když někdo opasek zapomene v hospodě. I to se stalo, naše kroje s námi prostě žijí," směje se David. Pro svou práci nepotřebije speciální dílnu. Stačí mu materiál, jednoduché nástroje a sedlářský koník, do něhož si upevní kůži. Co však mít musí, je pevná ruka a nekonečná trpělivost, neboť výroba opasku klidně zabere i čtyřista hodin.