Námluvy podle našich předků: Soukromí neexistovalo, šlo o událost pro celou vesnici

Páry se kdysi seznamovaly při různých příležitostech. Mohly to být oslavy některého ze svátků, jako je třeba masopust, ale také různé vesnické tancovačky. Jindy se mezi sebou zkrátka domluvili rodiče. K tomu je nutné přičíst skutečnost, že mladí lidé si nemohli vyzkoušet soužití tzv. na psí knížku, jak nám v současnosti přijde zcela samozřejmé. A tak bohužel ne každý žil ve šťastném manželství plném lásky.

Hlavně nepodcenit přípravy

Staročeské námluvy se neobešly bez velkých příprav. Probíhaly na čtvrtou postní neděli, tedy družebnou, během níž se lidé scházeli a mládenci mohli přijít požádat rodinu své vyvolené o požehnání k sňatku. V domácnosti případné nevěsty tak měli všichni plné ruce práce, aby bylo vše bez chybičky. Kromě velkého úklidu dokonce mnohdy docházelo i na bílení stěn. Hospodyňky zase pobíhaly kolem pece a plotny, kde kouzlily ty nejlepší pokrmy, mezi něž patřilo slavnostní pečivo, jako jsou koláče. 

Žádat o ruku chodil průvod

Ani mladík, který se měl ženit, nepřihlížel bez činnosti. V den námluv slavnostně nastrojil koně a s doprovodem, k němuž se přidávali mnozí vesničané, přijel ke své vyvolené žádat o její ruku. Družba ho představila rodičům dívky, a pokud ti se sňatkem souhlasili, přivedli budoucí nevěstu. Potom se všichni posadili k prostřenému stolu a začalo se nejen hodovat, ale také domlouvat svatbu i věno nevěsty. Jím mohly být peníze, nicméně na vesnicích šlo spíše o majetek.

A byla svatba

Během tří nedělí kněz ohlašoval, že bude uzavřen nový svazek manželský. K tomu mohlo dojít v kterýkoliv den vyjma pátku, protože ten byl považovaný za smolný. Kromě toho nevěsta nesměla pomáhat s přípravou koláčů, protože by prý trpěla nedostatkem. Peklo se, vařilo, chystala se velká sláva, která dvěma lidem změnila život…