Každý rok, když se blíží začátek prosince, vstupujeme do doby plné tradic, světýlek a očekávání. V centru pozornosti se objevují tři neobvyklí společníci: Mikuláš, anděl a ti, na které se ne vždy kouká s nadějí – čerti. Jak může tato tradiční show ovlivnit naše děti?
Mikuláš, ve svém rudém plášti a s čepcem, přichází s vědomím, že ví, kdo byl hodný a kdo ne. Jeho andělský kumpán přináší dobro a čerti, ti si odnášejí ty, co zabloudili na temnou stranu seznamu s názvem Kniha hříchů.
„Nevím si rady s dítětem, pohrozím mu čertem a Mikulášem“. Myslíte si, že může tato myšlenka sklidit ovoce? Opravdu je možné, aby návštěva Mikuláše a čertů působila výchovně? Na nějaké děti možná ano, ale rozhodně ne na všechny. Děti totiž nejsou stejné, jak ve svých knihách zdůrazňuje jejich autorka a maminka tří dětí, psycholožka Šárka Míková. Tradice Mikuláše, anděla a čertů je často spojována s lehkou dávkou strašidelného humorného dramatu. Děti se těší na návštěvu záhadného triumvirátu, ale také znají hranice mezi skutečností a fikcí. Navíc, spíše než vytvářet dlouhodobý strach, tato tradice obvykle posiluje poselství o odměnách za dobré chování a o lekci pro ty, kteří by možná chtěli zkoušet hranice.
„Když byly moje první dvě děti malé a někde jsme potkali Mikuláše s čerty, neměly s tím problém. Rády jim řekly básničku a něco dobrého od něj dostaly, proto jsem je nechala, ať se realizují,“ popisuje psycholožka Šárka Míková. „Jenže nejmladší dcera se od mala bála všeho, co mělo na hlavě nějakou masku, takže jsme se setkání s Mikulášem vyhýbali, jak jen to šlo. Někdy to bylo opravdu náročné, protože mi nedošlo, že je TEN DEN a že ho můžeme potkat v supermarketu. Proto jsme raději nechali nákup až na další den.“
Mikuláš a jeho parta se tak stávají trochu jako pohádkoví učitelé, kteří nám připomínají hodnotu slušného chování a péči o ostatní. Vždyť v pravých českých srdcích může každý být Mikulášem, andělem nebo dokonce malým čertíkem. Děti si tuto roli užívají, ať už se oblékají do kouzelných kostýmů nebo září radostí při shazování čertích rohů. Pokud vaše dítě patří k typu dětí, které si vytvářejí různé nepříjemné představy, je lepší ho setkání s přísným Mikulášem a hlučnými čerty úplně ušetřit. Nejde přitom jenom o děti, které jsou nějak „divné“ nebo úzkostné. Bujná fantazie je totiž přirozenou součástí jejich osobnosti, a to jak v pozitivním, tak i bohužel někdy v negativním slova smyslu.
V závěru je tedy tato tradiční trio jízda spíše zábavnou poučkou než obavou o psychické zdraví našich dětí. Připomeňme si, že Mikuláš a jeho společníci nás učí, že dobro je cesta k radosti a že čerti nám občas dělají radost tím, že se z nich stávají malí andílci. Zabavme se a užijme si tuto veselou tradici bez obav. „Chcete-li přece jen Mikuláše nějak výchovně „vytěžit“, tedy v případě, že vaše dítě snáší setkání s maskovanými osobami dobře, můžete Mikuláše dopředu instruovat. Třeba mu poradíte, aby po vašem potomkovi nechtělo říkat básničku, ale aby měl například uvést situaci, kdy musel vyvinout nějaké úsilí, kdy se odhodlal udělat něco, co mu moc nešlo, ale překonal to a zvládl to,“ radí autorka knih „Ani mámy nejsou stejné“, „Nejsou stejné“ či nejnovější z nich „Milovat nestačí“.
Tip redakce: Nemusíte samozřejmě čekat až na příchod Mikuláše. O těchto tématech si můžete povídat s dětmi klidně každý den u večeře nebo třeba před spaním. Debaty můžete obohatit povídáním o tom, jak jsme různí a jsou pro nás náročné různé věci. Pomůže vám k tomu kniha „Milovat nestačí“. Více informací můžete také najít na https://www.teorietypu.cz/.
Venkov a styl, Šárka Míková
