V České republice najdeme více než 130 různých krojů, z nichž každý je unikátní svou výzdobou a výšivkami, typickými pro danou oblast. Za tímto tradičním oděvem se však skrývá mnohem více, než jen pouhé dědictví předků a symbol bohaté kulturní historie.
Každá oblast se pyšní svým vlastním lidovým oděvem s různými odlišnostmi. Například pro Uherskoostrožský kroj je typická výšivka na výřezu. V minulosti se nosil kroj i jako pracovní oděv, často v jednodušší verzi, protože lidé neměli dostatek financí na honosnější varianty. Ačkoli kroj prochází pomalým módním vývojem a dnešní trendy ho částečně ovlivňují, některé jeho estetické prvky zůstávají neměnné už od středověku. Soňa Kölblová, rodačka z Uherského Ostrohu a tradiční krojová švadlena, podrobně vysvětlila význam i náročný proces výroby tohoto tradičního oděvu. Uherskoostrožský kroj, který patří do oblasti Dolňácka v uherskohradišťském regionu, má svá specifika, která úzce souvisejí s místem, odkud pochází.
„Výroba kroje je náročný proces, který vyžaduje nejen zručnost, ale i čas. Trvá tři dny, někdy i více,“ říká Soňa Kölblová, odbornice na tradiční oděvy. Spodničky, rukávce, košile či letní kalhoty, známé jako třaslavice, jsou ušity z jemného bílého bavlněného plátna. Pánské kalhoty, vesty a haleny se naopak vyrábějí z kvalitního vlněného sukna. Přední sukně a šátky zdobí luxusní brokát, zatímco dámské vesty, jupky a zadní sukně všedních krojů jsou z měkkého bavlněného sametu. Na zimní období se přidávají imitace kožešiny, které zdobí beranice a zimní dámské kabátky zvané kacabajky. Letní halenky, známé jako jupky, se často šijí z lehké madeiry, což dodává kroji vzdušnost. Každý detail je pečlivě propracován. Kroje se zdobí sutaškami, tresami, květinovými stuhami, flitrovými portami, perličkami a textilními květinami. Zatímco v létě se volí lehčí a prodyšnější materiály, v zimě jsou preferovány teplé tkaniny. Při slavnostních příležitostech, jako je návštěva kostela, se nosí kroje z dražších a luxusnějších látek, které odrážejí nejen tradici, ale i význam slavnosti.
Nositelé tradičních krojů je oblékají především při významných událostech, které mají hluboký duchovní nebo společenský význam. „Mezi nejdůležitější církevní příležitosti patřilo první svaté přijímání, biřmování, Slavnost Těla a Krve Páně (lidově Boží Tělo) a primice. Tyto události byly nejen duchovními milníky, ale také příležitostí ukázat bohatství kroje,“ vysvětluje krojová švadlena. Kromě náboženských slavností hrají klíčovou roli také společenské svátky. Na Slovácku jsou hody jedním z nejvýznamnějších svátků v roce a často jedinou příležitostí, kdy se obléká kroj – ať už všední, sváteční nebo obřadní. Folklorní soubory pravidelně nosí stylizované kroje při kulturních vystoupeních, čímž udržují tuto tradici živou a přístupnou i pro současné generace.
Pánský kroj se skládá z vesty a kalhot z tmavě modrého vlněného sukna. Vesta je ozdobena jemným modrým šňůrováním, oranžovou výšivkou a kvítky z velbloudí srsti v syté oranžové barvě. Kalhoty mají na stehnech výrazný ornament, vytvořený černou tresou, který kroji dodává unikátní vzhled. Košile je zdobena výšivkou v tónech červené, oranžové, žluté a černé. Dámská vestička se šije z kvalitního sametu, který bývá nejčastěji v tmavě zelené, vínové nebo modré barvě. Přední sukně, tradičně z červeného brokátu, dnes nabízí širší paletu barev díky obnovené výrobě brokátu v České republice. Není proto výjimkou brokát modrý, zelený či tyrkysový. Obřadní sukně jsou šité z brokátů ve světlých odstínech. Výšivky na těchto sukních mají zářivé odstíny od sirkově žluté, přes oranžovou až po cihlovou, doplněné o akcenty červené, zelené, modré, černé a bílé barvy, které podtrhují krásu kroje.
Každý kroj nese viditelnou vizitku svého nositele, která prozrazuje jeho společenský stav – zda je žena či muž svobodný, vdaný nebo ženatý, případně rozvedený. Pořídit si slavnostní kroj může být investicí okolo padesáti tisíc korun, a to i proto, že na každou příležitost existuje specifický typ kroje. Pracovní a všední kroje jsou určeny pro každodenní nošení. Používají se levnější materiály a často zahrnují starší a obnošenější části. Tyto kroje bývají méně ozdobné a jednoduché, přizpůsobené náročným pracovním podmínkám. Pro muže i ženy platí, že jejich kroje jsou méně formální a praktické. Sváteční kroje jsou určeny pro slavnostní příležitosti, jako jsou hody. Ženské kroje typicky zahrnují brokátový fěrtůšek v zářivých barvách – červené, modré či zelené, zatímco zadní sukně bývá černá. Šátek je vázán „hore konce“. Mužský kroj je rovněž slavnostnější, často zahrnuje zdobenou vestu a kalhoty, které jsou bohatě dekorované. Obřadní kroje se nosí při nejvýznamnějších událostech, jako jsou svatby nebo církevní slavnosti. Ženský kroj zahrnuje přední sukně z drahých materiálů ve světlých barvách, zadní sukně je často bílá. Na hlavě je ozdoba v podobě pentlení nebo šátku uvázaného „dole konce". Mužské obřadní kroje bývají zdobené a pečlivě ušité z kvalitních materiálů, které dodávají formální vzhled, vhodný pro důležité události. Obuv ke kroji, jak pro muže, tak pro ženy, se šije na míru, a na její výrobu se může čekat až rok a půl, protože proces je složitý a musí přesně odpovídat tradičním standardům.
materiál a rozhovor poskytla odborná krojová švadlena Soňa Kölblová
