Kterak parta nadšenců z Podještědí zachránila starou roubenku v osadě Trávníček

Kdysi byla osada Trávníček oblíbenou zastávkou formanů, kteří tudy jezdívali od zámku Sychrov do Českého Dubu. Už z dálky vyhlíželi roubenou chalupu v polovině jejich trasy, kde se mohli v zimě zahřát grogem a v létě spláchnout prach z cesty pár žejdlíky piva. A ani dnes to není jiné. Jen žíznivé formany vystřídali žízniví turisté. Interiér obnovovaného Beranova hostince je sice zatím stále přístupný pouze příležitostně, na zápraží ale o víkendech funguje venkoví výčep. Chalupa číslo čtrnáct stojí pár metrů nad napřímenou asfaltovou silnicí, původní cesta se údolím však více klikatila a vedla přímo přes dvůr roubeného stavení – hostinec nešlo minout. Kdy přesně se tu čepovalo první pivo, nevíme, určitě to ale bylo nejpozděj na začátku století páry.

Za dávných časů

Dům tehdy fungoval jako jako klasický statek, hospodář měl ale licenci prodávat sousedům a pocestným pivo. Když se sešla společnost, sklidily se v hlavní světnici postele a vznikl improvizovaný sál. "Vše zprofesionalizoval až hostinský Antonín Beran na počátku 20. století. Rodinu vystěhoval do jiné části statku a ze světnice udělal hostinský sál s moderním výčepem. Uvnitř měl také plivátka a oddělené toalety podle pohlaví, takže to rozhodně nebyla žádná špeluňka," připomíná historii podniku mladý historik Jan Havelka, Pražák, který spolu s dalšími nadšenci založil spolek Dubáci. Opravují drobné památky v podještědské krajině, obnovují tradiční slavnosti, ale hlavně – v roce 2014 koupili chátrající budovu bývalého hostince a krok za krokem ji vracejí do podoby, jakou měla před sto lety. Jejich cílem je funkční hospoda a rovněž muzeum místní historie, zvyků a lidové architektury. V delším časovém horizontu pak Dubáci usilují o to, aby se z Trávníčku stal přirozený skanzen.

Odborná rekonstrukce

Bývalému a doufejme, že i budoucímu hostinci se postupně vrací jeho podoba – původní výmalba hlavního sálu a karetního salonku, před sto lety provedená technikou šablonové malby. Ta se našla na stěnách pod mladšími vrstvami barev, kde vedle střídmějších chmelových vzorů na nové majitele vykoukly také divočejší květinové motivy. Venkovský hospodský se tak snažil vyrovnat městu. A to je i případ parket o kterých byste na první pohled řekli, že do roubeného stavní nepatří. Část původních motivů byla opatrně odkryta a podle nalezených fragmentů vznikly nové šablony. Odhalené historické malby byly zakonzervovány a zakryty vápenným nátěrem pro další generace. Jen několik míst zůstane odhaleno v originále.  Zbytek výmalby je pak restaurátorsky vytvořen podle nasnímaných motivů. V poslední fázi budou Dubáci ještě řešit vnitřní vybavení hostince, ale už teď tráví dost času na internetových aukcích a po bazarech.

Krok za krokem

I když interiéry hostince nejsou zatím běžně přístupné, možnost prohlédnout si je, je každoročně v červenci během Beranových hodů. Když budete mít štěstí, naservíruje vám pivo sám hostinský Beran. Ten sice zemřel v roce 1915 na souchotiny, s příchodem Jana Havelky se ale v zastoupení za pípu vrátil. Mladý historik nejprve začínal se skutečným, vyspravovaným historickým oblečením, později si podle zažloutlé fotografie nechal ušít pánský oblek, který na sebe bere ve sváteční dny, v sezoně i několikrát do měsíce. A jak to vypadá s rekonstrukcí nyní? Na fasádě už visí repliky rakousko-uherských cedulí Prodej c. a k. tabáku, roubení dominují repasovaná klasicistní okna, pracuje se i v interiéru. Na otázku, kdy budou mít hotovo, odpovídá Jan Havelka se smíchem: "Možná tak do dvou či tří let, ale přesný termín nevím." Zatímco dřív sem musel dojíždět z Prahy, teď to má z domova do chalupy prohlášené v roce 2015 za kulturní památku jen pár minut pěšky. Ve vsi si totiž pořídil další chátrající dům a spolu s rodinou se do Podještědí přestěhoval.

Chalupa, které již hrozil zánik, se stala díky hrstce nadšenců středobodem společenského života vesnice. Konají se tu hody a také masopustní slavnosti. V okolních pivovarech dokonce vzniká pivo vlastní značky Beran.

Zdroj: Venkov a styl