Parních hasičských stříkaček, používaných v časech starého mocnářství, se v Česku zachovalo pouze pár desítek. Ta, kterou mají ve zbrojnici dobrovolní hasiči ze Semil v Podkrkonoší, je dokonce plně funkční! Krasavici z roku 1904 si sami opravili.
Text: LIBOR HRUŠKA
Při požárech pumpovali semilští hasiči dlouhá léta vodu do hadic ručně, pak se ale začaly ozývat hlasy: Proč si neusnadnit práci párou? Nákup na svou dobu moderní parní stříkačky představoval investici, kterou si sbor nemohl dovolit, a tak došlo na veřejnou sbírku. Přispěli do ní také místní podnikatelé, bylo i v jejich zájmu, aby město dostalo proti řádění červeného kohouta co nejlepší ochranu. Parní stroj, který na místo požáru tahal pár koní, si semilští hasiči pořídili roku 1904; ve dvacátých letech ho pak nahradila motorová stříkačka na benzinový pohon. Pokrok se nezastaví...
Neznamená to ale, že dvacet let stará parnička putovala rovnou do starého železa. Když bylo potřeba, hasiči ji rádi použili. „Parní stříkačka se v prosinci 1933 podílela například na hašení obřího požáru místní továrny na výrobu rakví,“ přibližuje dějiny Marek Vrtilka, současný starosta semilského sboru dobrovolných hasičů. Ten na sebe bere čas od času repliku bílé historické uniformy, které si Semilští nechali ušít v roce 2007. Tedy v čase, kdy se více než sto let stará parnička s velkou slávou vrátila do města. Kde byla do té doby?
V osmdesátých letech se kolem ní začali nebezpečně točit sběratelé, proto ji dobrovolní hasiči nejprve schovali za pytle cementu a pak raději odvezli do depozitáře muzea hasičské techniky v severočeské Chrastavě. „Tenkrát reálně hrozilo, že se soudruzi rozhodnou parničku prodat, a my s tím nic nenaděláme,“ vysvětluje Vrtilka kuriózní záchrannou operaci. I díky téměř dvacetiletému pobytu v depozitáři muzea byla parnička v relativně dobrém stavu, přesto musela být kompletně renovována. Práce se vlastnoručně ujali členové sboru, cenné rady a pomoc jim poskytli i kolegové odjinud, například zkušený hasič Jaroslav Grosman z Roztok u Jilemnice.
Den D nastal v neděli 29. dubna 2007. Odpoledne hasiči poprvé zatopili pod kotlem obnoveného parního stroje a z hadic začala stříkat voda. Od té doby objíždějí se svoji kráskou srazy majitelů parních stříkaček a další nostalgické akce pořádané milovníky parní techniky. A na požádání ji také rádi ukážou každému, kdo má cestu kolem jejich zbrojnice. Teoreticky by stařičká stříkačka mohla jít i do akce. Vodu dokáže vytlačit do vzdálenosti 600 až 800 metrů. Největší oříšek by tak dnes v případě potřeby nejspíš představovalo sehnat pár koní, který by techniku na místo požáru dostal...
To se ostatně stávalo i dříve, kdy majitelé zvířat nechtěli riskovat jejich zranění při hašení. Nyní by asi musela nastoupit lidská síla a hasiči si svého dvouapůltunového drobečka odtáhnout sami.
Byl pátek 9. září roku 1904, když na semilském nádraží zastavila parní lokomotiva táhnoucí vlak s drahocenným nákladem. Na jednom z vagonů stála zbrusu nová parní stříkačka od firmy R. A. Smekal. Ta byla v Čechách pod Kosířem založena už roku 1820 a později expandovala mimo jiné i na pražský Smíchov. V roce 1904 firmu vlastnil proslulý konstruktér a vynálezce Raimund August Smekal.
Zajímavosti:
Venkov a styl
