Maršovský kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednou z nejstarších krkonošských památek. Dlouho chátral, stejně jako bývalá barokní fara č. p. 175 stojící ve svahu pod ním. Obě stavby ale dostaly před pár před lety druhou šanci a postupně nový kabát i nové poslání.
Text: LIBOR HRUŠKA
Většina turistů mířících do Pece pod Sněžkou, Velké Úpy nebo na Pomezní Boudy Horním Maršovem pouze projíždí. Dělají chybu. Podhorská obec s necelou tisícovkou stálých obyvatel alespoň za krátkou zastávku určitě stojí. Když se člověk zeptá místních na cestu ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, dostane hned na úvod zásadní otázku: „A myslíte starý, nebo nový?“ Horní Maršov má totiž svatostánky dva – a oba se jmenují úplně stejně. Ten novější, se štíhlou věží a cihlovou fasádou, stojí od konce 19. století přímo na hlavním tahu obcí. Dávno předtím byl ale nad údolím řeky Úpy postaven kostel hřbitovní. V prvním se dodnes konají bohoslužby, druhý patří obci a svému původnímu účelu už nějaký pátek neslouží. Neznamená to ale, že by byl nepřístupný. Klíče od něj si lze půjčit v bývalé faře a vydat se dovnitř na prohlídku. Buď sám, anebo v doprovodu průvodce. Tato služba však zdaleka není tím jediným, co domek pod starým kostelem návštěvníkům nabízí. Funguje tady infocentrum, muzeum, pořádají se tu přednášky a turisté se na faře mohou rovněž ubytovat. Hlavně se tu ale děti i dospělí učí ctít přírodu, a to nejen krkonošskou.
Kdy přesně byla stará fara postavena, už nikdy nikdo nezjistí; její kamenné základy pocházejí z konce 16. století. Barokní podobu získala po velkém požáru za vlády císařovny Marie Terezie. Až do počátku tisíciletí patřila fara královéhradecké diecézi a roku 2003 chátrající stavbu koupila nezisková organizace SEVER. Byla u toho tehdy i její spoluzakladatelka Hana Kulichová, která se s manželem do Krkonoš přestěhovala zkraje devadesátých let. „Budova byla ve špatném stavu, ale naštěstí ne v úplně dezolátním. Svému původnímu účelu už někdejší fara nesloužila, bydleli tady sociálně slabší,“ vzpomíná Kulichová. Část oprav udělali noví majitelé hned na začátku, od prvních dnů ale bylo jasné, že jedinou cestou k záchraně bude kompletní rekonstrukce. Došlo na ni později. Trvala čtyři roky a na jejím konci byla památkově chráněná budova opět zpřístupněna veřejnosti jako Dům obnovy tradic, ekologie a kultury, tedy zkráceně DOTEK.
Barokní fara vstala z popela v roce 2013, rozpadající se renesanční kostel nad ní si na happy end musel počkat ještě další tři léta. Místní patrioti se ho snažili zachránit už od konce osmdesátých let, kdy začali pořádat brigády a shánět peníze na nejnutnější opravy. Děravá střecha, rozpadající se oltář, vlhké stěny a dřevěné prvky interiéru napadené dřevomorkou... To byly jen některé z výzev, které se parta aktivních Maršováků snažila zvládnout svépomocí. Místní bojovali, ale věděli, že bez větší finanční injekce se z místa nepohnou. Zlom nastal před devíti lety, kdy se maršovské radnici podařilo na třetí pokus získat dotaci z norských fondů. Kostel se opět stal ozdobou údolí Úpy! Spolu s farou tvoří malebný celek, který doplňuje přes 450 let stará lípa, vůbec nejstarší památný strom v Krkonoších.
Bývalou faru obklopuje přírodní zahrada, na níž návštěvníci kromě tradičních bylinek a zeleniny uvidí i typické krkonošské plodiny, jako je horské žito nebo len. Ty se pod horami pěstovaly po staletí. U fary kvete i horská louka, je tu také jezírko s místními druhy rostlin a živočichů. Autoři mysleli současně i na další obyvatele zahrady. Kromě dnes už téměř povinného hmyzího hotelu tu mají čmelákovníky, beruškovník, ježkovník či hadník. Právě zahrada je místem, kde se i lidé zvenčí mohou aktivně zapojit. „Máme stálé zaměstnance, ale brigády občas pořádáme, každá ruka dobrá,“ říká Hana Kulichová. Na horském vzduchu si člověk vyčistí hlavu i plíce. Navíc DOTEK má i farskou kuchyni, která není marná!
Zajímavosti:
Venkov a styl
