Chléb očima našich předků: Nebyl jen potravinou, ale také symbolem úcty nebo neštěstí

Pečení chleba bylo v životě našich předků na jednu stranu všední událostí, protože k němu docházelo v každém stavení. Na druhou ovšem vyžadovalo přípravy, plné soustředění a vyzkoušené postupy, a to nejen při přípravě těsta a jeho kynutí.

Už jen správně roztopit pec znamenalo umění, které se předávalo z generace na generaci. Nejprve bylo nutné pravidelně přikládat dřevo, potom se postarat o rozložení řeřavých uhlíků do všech stran a nakonec je shrabat a vyčistit pec. To všechno zabralo i čtyři hodiny. Dřív však nebylo tolik spěchu jako v současnosti, a navíc chléb zastával tak důležitou úlohu, že si zasloužil péči.

V pátek se nepeklo

Naši předci měli mnoho práce okolo hospodářských zvířat a polí, a tak nebylo možné, aby pekli čerstvý chléb každý den. Této činnosti se věnovali jednou za dva až tři týdny, a to v předem stanovené dny. Na některých místech se například tradovalo, že pátek není šťastným dnem, a proto se chléb během pátků zásadně nepekl. Aby však byla tato důležitá potravina po ruce, někde lidé napečené bochníky zavěšovali na speciální dřevěný věšák, aby uschnuly a neplesnivěly. Když pak hospodyně potřebovala, jeden si vzala a přikryla ho na noc navlhčenou utěrkou, aby natáhl vlhkost a byl znovu měkký a chutný.

U větších mlýnů dokonce bývaly pekárny, které pekly chléb třeba i pro zákazníky, kterým mlynář dával bochník za to, že k němu chodí. Chléb se tak vlastně stal odměnou.

Kvásek je základ

Chléb se pekl z kvásku, který se připravuje z mleté, obvykle žitné, mouky a vlažné vody. Pokud je totiž smícháte do hustější kašičky, už na druhý den se objeví drobné bublinky a nakyslé aroma. Za nimi stojí fermentace, která ve směsi probíhá. 

Rychlejší alternativou je použití droždí. V takovém případě sice ušetříte čas, nicméně kvásková varianta je zdravější, protože při pomalé fermentaci vznikají probiotika a bílkoviny.

Chléb v tradicích a pověrách

Podle obyčeje se hosté vítali chlebem a solí. Šlo o symbol pohostinnosti a úcty. Potvrzuje to i Božena Němcová ve svém slavném díle Babička, když k Proškovým na návštěvu přijde paní správcová s doprovodem. Babička jim podle zvyku nabídne chléb a sůl, jenže přepychu navyklé paničky jím pohrdnou. Stará žena je jejich chováním popuzena a prohlásí, že kdo nepřijme chléb, není hoden, aby mu nabídla židli.

Chleba se kromě toho týkala řada pověr. Možná ještě i vaše babička nebo maminka bochník nejprve pokřižovala, než do něj zakrojila. Stejně tomu bylo před vložením vykynutého chleba do pece. Pecen upečený na Velký pátek měl dokonce zahnat deště, aby neuškodily obilí na polích. 

Nepovedený chléb si lidé vysvětlovali jako znamení toho, že se blíží nějaká pohroma, třeba nemoc, nebo dokonce smrt. Smůlu by zase přivolalo položení chleba spodní částí nahoru a plýtvání touto potravinou bylo naprosto zakázané, k čemuž byly vedeny i děti.

Na začátku orby hospodáři kousali do krajíce, načež ho házeli do brázdy, aby byla dobrá úroda. Podobně za ni potom děkovali po sklizni obilí, kdy se kousek chleba kladl na pole. A také krávy si na důležité potravině občas pochutnaly, čímž se mělo zajistit jejich zdraví a hodně mléka.