Až rozmařile pestrá krása hanáckého svatebního kroje

Podobně jako jinde na venkově, i na Hané dříve bývalo nejvíc svateb o masopustu nebo po žních. Významnou roli v nich hrál majetek, svatbou se totiž spojovaly nejen životy dvou lidí, ale hlavně zdejší bohaté grunty. Nejen díky tomu byla svatba jednou z nejdůležitějších a taky nejokázalejších událostí v životě rodiny.

Hanácká svatba

Svatby v tomto regionu obvykle trvaly tři dny až týden. To podle bohatství rodin ženicha a nevěsty. Dobře týden před tím se na ně vařilo a peklo. Skýtaly totiž ideální příležitost, jak se mohli movití hanáčtí sedláci předvést před celu vesnicí. V osobní rovině se tímto aktem z dívky stávala žena a z mládence muž a s tím souvisela také změna v oblékání. Po svatbě už nesměli nosit to, co za svobodna. Aby tato starodávná tradice neupadla v zapomnění, místní folklorní soubory, přerovský soubor Haná nevyjímaje, hanáckou svatbu příležitostně předvádějí. Správná hanácká nevěsta se musela na první pohled jevit jako budoucí dobrá hospodyně a matka – fortelná a širokých boků. Přes krátkou spodničku měla oblečených hned několik dalších, delších a přes ně pak bílou, "na foke" žehlenou sukni a bílou vyšívanou zástěru. Předtím si už oblékla takzvané oplečí – to nosily Hanačky místo podprsenky. Dále pak rukávce a brokátovou kordulku zdobenou tzv. pazderkou, tedy pěti barvami vyšívanou stuhou. Kolem pasu jí ženy, které jí s oblékáním pomáhaly, uvázaly barevnou stuhu a za ni zastrčily krajkou lemovaný šátek. Nakonec jí na hlavu nasadily velkolepou ozdobu hlavy zvanou "pantlék".

Fešný ženich

Ženich s oblečením tolik práce jako nevěsta nemá. Přes bílou, kolem krku a na prsou bohatě vyšívanou košili – tenčicu, si obléká vestu, červenohnědé kalhoty zvané "baně", svázané pod koleny koženými "darmovisy". Pak si obuje naleštěné vysoké boty a na znamení úcty ke své budoucí ženě si šikmo přes ramena uváže šátek a přes kalhoty ženskou vyšívanou zástěru – fěrtůšek. Svatba může začít. Skládá se z několika obřadních okamžiků před samotným sezdáním. Odprošování rodičů, při kterém  ženich žádá své rodiče o odpuštění všech zlého, čeho se kdy proti nim dopustil, a prosí je o požehnání. Pak se společně s nimi vydá k domu nevěsty. Cestu mu zahradí – zaligrují – nevěstini družbové a mládenci a on se musí vyplatit. Když i tuto překážku překoná, je třeba, aby on i jeho nastávající odprosili rodiče nevěsty a společně požádali o požehnání. Až pak, a po bohatém pohoštění, odjíždějí do kostela. Ženich v prvním a nvěsta v posledním, bohatě vystrojeném voze. Z obřadu už se vracejí společně a následuje opulentní hodování. Svatba vrcholí tzv. "čepením" nevěsty a jejím předáním ženichovi.

Zdroj: Venkov a styl a folklorní soubor Haná