Zapomenutá řemesla: Šrotéř, hamerník a další. Jejich náplň práce dnes už neznáme

Řemesla se dědila po generacích, mohlo jít třeba o šrotéře, hamerníka, bednáře, cihláře, doškaře, koláře nebo provazníka. Hned první dva vám nejspíš nic neřeknou, nicméně šrotéři měli na starosti vozit sudy s vínem a pivem, hamerníci zase působili v kovárně, kde kovali zemědělské nástroje, zbraně a další předměty. Šlo o silné muže, kteří museli být schopní utáhnout pořádná břemena. Dobrá zpráva je, že hrstka hamerníků ještě existuje a udržuje toto tradiční řemeslo.

Název coby nápověda

U některých řemesel si dokážeme odvodit, co bylo jejich náplní. Třeba bednář vyráběl sudy, bečky i další dřevěné nádoby, soukeník zase tkaniny. Výsledkem kolářova snažení byla dřevěná kola pro kočáry a povozy, provazník své zákazníky zásoboval lany a provazy, sedlář sedly a koňskými postroji, které nejen vyráběl, ale i opravoval. 

Samostatnou kapitolu pak tvořili řemeslníci, kteří byli potřební pro stavebnictví. Cihlář vyráběl cihly z hlíny, kdy ji musel vytěžit, zpracovat, postarat se o formování a vypálení v peci. Doškař zase vyráběl došky, tedy krytinu na střechy z žitné slámy. Podobné zaměření měl také šindelář, jen vyráběl dřevěné šindele a obklady na stavení.

Příjmení pod řemesla? Nic neobvyklého

Přijde vám zvláštní, že mnohá řemesla svým názvem znějí stejně jako některá příjmení? To není náhoda. Příjmení totiž skutečně mimo jiné vznikala podle oboru, jakým se daný člověk zabýval. Proto máme spoustu Mlýnářů, Kovářů i Tesařů.