Všudypřítomná vůně kůže… to je první, co mě zaujme při vstupu do ateliéru Radky Prokopové. Pak už stačí se jen rozhlédnout a vklouznout do jejího světa knihařského řemesla. Radka se věnuje práci s kůží a vyrábí kožené zápisníky přímo na míru. Každý zápisník je tak opravdu originál a měl by promlouvat skrze svoji vůni, texturu i design ke svému majiteli. Jak dlouho trvá vyrobit zápisník? A co je na knihařském řemeslu to nejlepší?
Radka od dětství milovala práci s rukama. Navíc často utíkala do světa různých příběhů. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tyto dvě záliby spojí dohromady. Mně jako posluchači Radčina vyprávění o lásce ke knihám a kůži to sice bylo jasné už na začátku, ale její cesta k práci s kůží byla trochu klikatější.
V rodině se nikdo uměleckému řemeslu nevěnoval, ale rodiče Radky velmi brzy zjistili, že má opravdu šikovné ruce. „A proto mě nasměrovali k zubům. V mládí jsem tak coby zubní laborantka objevila důležitost detailů a učila se přesnosti ruční práce.“ Přestože ruce měla zaměstnané, nepřišlo jí tohle prostředí ani trochu poetické, což, jak sama přiznává, k životu potřebuje. „Vystudovala jsem poté tedy humanistiku na Karlově univerzitě a tam jsem přičichla k historické antropologii. V rámci studia jsem se dostala do archivu a poprvé jsem se setkala se starými knihami.“ Doslova ji tak pohltil ten pocit držet starou knihu v rukách, kterou před stovkami let někdo napsal a vyrobil, a ona je nyní v přítomnosti, sahá na ni, může si ji číst a dál s ní pracovat. „Toto propojení skrze čas, které kožené knihy umožňují, mě fascinuje dodnes.“
Po studiu pracovala na různých místech, například jako fotoeditorka v redakci, a narodili se jí dva synové. Když s nimi byla na mateřské, měla prostor přemýšlet, kam se po mateřské vrhne. Při představě, že má před sebou ještě minimálně třicet let práce, zjistila, že není pozdě začít dělat něco jiného. Stačilo jen najít si umělecké řemeslo, které by naplnilo její představy. Když pak náhodou narazila na kurz knihařiny, bylo jasno. „Líbí se mi spojení historického hlediska a osobní roviny. Právě proto jsem začala vyrábět zápisníky, kterým jsem propůjčila historickou formu odkazující ke knihám a zároveň jsem vytvořila prostor pro sebepoznání, protože nejcennější je to, co člověk napíše sám za sebe,“ vysvětluje svoje zapálení pro knihařské řemeslo Radka. Knihařské řemeslo je vzrušující cesta, která nás propojuje s našimi předky už stovky let.
Synové sice zalíbení v řemesle nenalezli, ale jednou určitě budou s úsměvem vzpomínat na to, že měli knihařskou dílnu v obýváku. Radka se totiž zpočátku věnovala řemeslu sama a spoléhala na studium ze starých knih. V práci s kůží ale nakonec došla do bodu, kdy potřebovala, aby jí někdo ukázal, kam směřovat dál a jak nabraný um prohloubit a využít více možností. „Staré knihy, které jsem studovala, nemají obrázky, za to je tam hodně odborné terminologie. Začala jsem proto znovu studovat, a to na VOŠ obor restaurování papíru a pergamenu.“ Skloubit tak další studium, práci a hlavně péči o rodinu bylo náročné, ale narazila na zkušenou knihařku, která ji naučila vše, co potřebovala o řemesle vědět. „Mám velké štěstí, že mi paní Hrušková radí dodnes. Potkat někoho, kdo umí řemeslo a nespočet řemeslných variant a umí vás to zároveň naučit, je nedocenitelné,“ přiznává Radka a doplňuje, že díky tomu se mohla dále posouvat. Začínala jedním typem knížek, ale jakmile se jí podařilo zařídit ateliér, rozšířila škálu zakázek i produktů.
Historie a tradice dýchá z každého koutku malého ateliéru. Moderní doba nám sice předkládá spoustu technických vychytávek, ale existují řemesla, která už dříve své nástroje a způsob výroby dopracovala k dokonalosti. Dominantou ateliéru je stařičký mechanický stroj připomínající gilotinu. Pochází ze začátku 20. století a jak Radka přiznává, bylo poměrně těžké ho do ateliéru vůbec dostat. „Je ale dokonalý. Má měřítko, kde si nastavím přesný rozměr řezu. Neuvěřitelné je, že je naprosto přesný,“ říká Radka. Takových strojů už není v naší republice moc. Jeden takový je i v Rožďalovicích v knihařském muzeu. V ateliéru nechybí ani historický kulatící lis nebo mnoho menších historických nástrojů. Kde se dají takové nástroje sehnat? Občas se objeví něco mezi knihaři, jindy jsou tyto historické artefakty k prodeji na různých pozůstalostech. „Často jsem měla při shánění štěstí,“ přiznává Radka a dodává, že knihaři musí v řemesle vychytat všemožné detaily a ty se nejlépe předávají z učitele na žáka. „Hřeje mě, že se napojuji na dlouhou a starou tradici. A já se mohu přiučit a poslat to dál v rámci toho, co vyrobím.“
Radka miluje práci s kůží. Dokáže z ní vyrobit všelicos, ale právě zápisníky, deníky a fotoalba si našly trvale místo v jejím srdci. „Knihy jsou teď továrním produktem, kterému nemůžu konkurovat, ale o to víc mě těší, že mohu vytvořit zápisník individualizovaně pro konkrétní rodinu či jednotlivce,“ vysvětluje Radka. Zároveň ji hřeje pocit, že má majitel při psaní možnost vybudovat si si se svým deníkem niterný vztah. Deník svou formou láká k vnitřnímu rozhovoru, a stává se tak určitým zprostředkovatelem k vlastnímu nitru. „Je to forma vztahu či terapie. Kůže se ohmatá a patina přijme váš způsob života,“ dodává Radka zasněně s tím, že díky tomu buduje člověk i vztah sám se sebou. Ona sama se při své tvorbě snaží hledat svůj styl a zdokonalovat techniky. Při výrobě deníku ale rozhodně dbá na to, aby byly splněny představy zákazníka.
Jako specialistka na kůži si Radka vybrala ruční výrobu kožených knižních vazeb. Taková výroba jednoho deníku zabere i několik dní. Vše se musí pečlivě připravit, protože i minimální chyba při výrobě může negativně ovlivnit celý výsledek. „Pracuji podle tradičních technik a často máte jen jeden pokus. Naučit se knihařské řemeslo je delší cesta. Všechno potřebuje trochu cviku,“ říká Radka a přiznává, že i ona si prošla plejádou chyb, které postupně vychytávala. „Měla jsem možná trochu štěstí v tom, že jsem studovala i restaurování, takže některé chyby umím i napravit.“ Radka při výrobě ručně barví kůži, na předsádky někdy používá speciální ruční papír s vlisovanými kytičkami, bylinkami nebo slámou, který pak nařezává na vlastních strojích. Pak si hraje s ražbou, díky které může deník individualizovat. Šije si také ruční kapitálky a vyrábí si vlastní kovové petličky. Každý detail má v knihařině více variant, které by se daly ještě rozvíjet. „Třeba těch variant kapitálků je opravdu velké množství. Kdybych se mohla rozdvojit, určitě bych se více zaměřila právě na prohloubení těchto znalostí.“ Kůži pak používá převážně hovězí nebo kozí, záleží na tom, jakou tloušťku kůže potřebuje. Kozinka je tenčí a používá se při výrobě pevné vazby a na deníky v měkké vazbě se pak používá o něco silnější hovězina. „Snažím se také zpracovávat všechny odstřižky kůže, a tak vyrábím různé klíčenky nebo menší peněženky. Pro firmy také vyrábím firemní zápisníky, na které díky 3D dokážu vyrazit i firemní logo,“ doplňuje ještě Radka a dodává: „Když člověk jednou pronikne do práce s kůží, tak zkouší a zjišťuje, co všechno se s ní dá dělat. Ale moje srdce patří knihám.“
Díky těmto ručně vyrobeným deníkům a fotoalbům mají lidé často konečně motivaci vytisknout si fotky z digitálních zařízení a vytvořit si vlastní rodinnou kroniku, která se bude předávat z generace na generaci. „S trochou péče vydrží knihy minimálně desítky let,“ říká Radka a doplňuje, že taková alba nebo kroniky se tak stávají rodinným pokladem. Radka se tak inspiruje nejenom z historických stylů knížek, ale snaží se hledat při výrobě zápisníku harmonii mezi vlastní fantazií, tím, co aktuálně cítí, a tím, co chce zákazník, který si deník objednává. „Ráda zkouším nové věci a když mi někdo sdělí svoji představu, třeba originální kombinaci barev, pustím se do toho. Chci plnit přání. Odmítnout zakázku jsem musela jen jednou, protože byla technicky neproveditelná.“ uzavírá vyprávění Radka s tím, že knihařina má sice svoji designérskou historii, ale ona se snaží do svých děl vnést hlavně svůj vlastní styl v kombinaci s tím, co si přeje zákazník.
Tip redakce:
Také si přejete vlastní kožený diář nebo kroniku? Pak se podívejte přímo na webové stránky Radu Atelier, kde najdete sortiment i kontakt přímo na Radku.
Chcete se podívat do knihařského ateliéru? Vyrobit si vlastní zápisník a naučit se základy práce s kůží? Pak máte možnost na workshopu přímo s Radkou. „Kůže je sice složitý materiál a i já se cítím jako neustálý učedník, ale ráda si s lidmi povídám o řemesle a předávám jim dál to, co již umím,“ říká Radka. Na workshopu jsou tak běžně jen 3 nebo 4 lidé. „Je to individuální a je to tak pro všechny příjemnější. Jsou to většinou lidé, které zajímá řemeslo a chtějí si napoprvé vyzkoušet něco hezkého v autentické dílně.“ Během workshopu, který trvá zhruba 3–4 hodiny, se učí práce s kůží, s ozdobnou ražbou, každý může využít všechny nástroje a historická razidla, které má Radka v ateliéru, a domů si pak každý odnáší vlastnoručně vyrobený kožený originální zápisník.
Venkov a styl, Radka Prokopová
