„No co to je za med?!“ nadává mnohdy spotřebitel, když si koupí med a on mu zcukernatí. Obecně je totiž značně rozšířený mýtus, že jde o vadu a důkaz špatné kvality. Jenže opak je pravdou.
Cukernatění, neboli krystalizace, je přirozený proces. Rychleji k němu dochází u květových medů, které mají více glukózy, zatímco u medovicových se projeví až za několik měsíců, protože obsahují zase více fruktózy. Krystalizaci však ovlivňují ještě další faktory – například pylová zrnka nebo teplota, protože krystalizace nejrychleji probíhá při cca 14 °C.
Květové medy cukernatí asi za čtyři týdny, lesní a pohankový za tři měsíce a medovicový cca za pět měsíců. Z květových medů je výjimkou akátový med, který vydrží bez krystalizace až dva roky. Může se ale stát, že do něj včelky přidaly i nektar z jiných rostlin, což potom vede k dřívější krystalizaci.
Jakmile med necukernatí, nejspíš došlo na chybu v tepelné úpravě nebo včelař k výrobě nepřistupoval poctivě a přidal látky, které by v něm být neměly. Med je tím ovšem znehodnocený.
Cukernatý med už sice není tekutým zlatem, ale tuhou a neprůhlednou hmotou, nicméně na jeho obsahu se nic nemění. Navíc ho do původního stavu snadno vrátíte. Přistupte ale k pomalému rozpouštění. Postavit sklenici do vroucí vody by nebyl nejlepší nápad, přišli byste o řadu prospěšných látek. Vodní lázeň použijte, ale o teplotě maximálně 50 °C. Med se pozvolna rozpustí a kvalita zůstane stejná.
Vyhnout se cukernatění lze zakoupením pastovaného medu, jenž není tekutý, ale má jemnou konzistenci. Lze ho použít stejně jako klasickou podobu medu a prospěšné látky se jeho mechanickým zpracováním nenarušují.
www.pleva.cz, www.eshop.ceskejmed.cz, www.vcelstva.czu.cz
