Zápisky manželky, matky a macechy: Jednotka lásky
E = mc², že? To ví přece každý. Svět přírodních věd je jasný a srozumitelný, tedy pokud na to máte buňky. Jedno se dá odvodit z druhého a zase převést zpátky. Jak uklidňující! A teď si představte, že by se Einsteinovo E rovnalo jednou mc3 a jindy zase ab4 nebo xy8. Hloupost, že?
Jenže přesně tak funguje svět lidských, a zvláště milostných vztahů. Alespoň pro někoho. Jeden velký, nesrozumitelný zmatek. Zjistila jsem to nedávno, když mi můj muž přinesl květiny a já jsem neprojevila dostatečné nadšení. Jeho mozkový procesor totiž pracuje v systému jedniček a nul, zhruba jako počítač. Květiny = šťastná žena, zní jeden ze vzorců uložených ve složce „Manželství“. Jenže „šťastná žena“ se nekonala, a muž byl zmaten. Něco se muselo pokazit.
„Přinesl jsem ti kytku,“ připomínal se, když jsem ji dávala do vázy, místo abych se mu vrhla kolem krku.
Nepochopil jednu zásadní věc. Že jeho vzorečky už dávno nejsou stejné s mými. Jednotka lásky totiž není květina. Není to ani diamantový prsten, ani večeře při svíčkách. Jednotka lásky je, pánové, proměnná.
Strašilková romantika
Třeba v první třídě bylo jednotkou lásky zatahání holky za culík. Dodnes mě mrzí, že jsme ty milé hochy také za něco nezatahaly, třeba by je pak ty projevy lásky přešly. V druhé třídě mě miloval Zdeněk B. a svou lásku mi dal najevo způsobem, který jsem tehdy moc neocenila: pozval mě k nim domů, kde choval strašilky. Ve třetí třídě bylo jednotkou lásky psaníčko. Složené na osmkrát a poslané tichou poštou přes celou třídu: „Lucko, myluju tě. Puč mi gumu,“ stálo na něm. Myšlena byla voňavá čínská pryž – luxusní zboží, jímž tehdy československé děti zásobovala komunistická Čína. Mít čínský penál s obrázky šikmookých dětí, vyfutrovaný molitanem a uzavíratelný na magnet, byla tehdy otázka prestiže. Kdo v něm měl navíc voňavou gumu, byl třídní hvězda. V sedmé třídě se jednotky lásky začaly přibližovat dospělému světu, to když si pro mě na diskotéce na škole v přírodě přišel Franta K., který si pro účely této akce vzal vatovanou vestičku přímo na holé tělo. Pusa vlepená mi v koutě za holčičími záchody. Člověk se diví, že tu dobu přežil.
Realitě zdar
Přeskočme teď asi tak dvacet let romantických lásek, které jsou pro účely tohoto sloupku nevyužitelné, neboť naplňují banální kritéria červené knihovny. Svého muže jsem potkala po třicítce a on si jistě myslel, že je se mnou všechno krásně průzračné...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LISTOPADOVÉ MARIANNE!
Autorka článku: Lucie Zídková
