České beachvolejbalistky v rolích modelek

Jak se vám líbilo focení?

Bára: Musím říct, že na to, jak dlouho trvaly přípravy a jak se to protáhlo kvůli počasí, jsme ve výsledku měli nafoceno spoustu fotek za krátký čas. A to my vždycky oceníme. Navíc to, co jsme viděly ze zákulisí, vypadá moc hezky. Takže já z toho mám dobrý pocit a těším se na výsledek.

Jaký máte styl? Zůstáváte raději u toho sportovního?

Maki: Ve sportovním oblečení jsme každý den, takže na focení máme šanci si zkusit outfity, po kterých bych nikdy sama nesáhla. Ale pak, když si to obleču, si řeknu, že ono to vlastně není úplně tak špatné. Na fotky, aby byly hezky barevné, se kombinují kousky, které bych sama k sobě dohromady nedala. Beru to jako vyzkoušení úplně jiného stylu, a to mě na tom právě hrozně baví.

Bára: Já to mám úplně stejně. Kolikrát mě obléknout do něčeho, co bych si dohromady nikdy nevzala, ale jednotlivě se mi to líbí.

Na instagramu máte video, jak se před zápasem líčíte a upravujete. Je to tak i ve skutečnosti nebo jsou vaše přípravy jiné?

Bára: Výrazně jiné (smích). Natáčely jsme to pro reklamu, takže to bylo trošku přikrášleno. My se moc nelíčíme. Při zápase se hodně potíme, takže bychom byly celé rozteklé. Maximálně si namalujeme řasy. Kolikrát ani to ne. Takže taková příprava jako v tom videu opravdu neprobíhá. Na druhou stranu chceme vypadat hezky, tak si alespoň upravujeme vlasy, děláme culíky, pleteme copánky. Řešíme spíš ten celkový dojem, než abychom si malovaly rtěnku, linku apod. To by v našem sportu asi moc dlouho nevydrželo. Člověk by ve chvíli, kdy se má soustředit na zápas, ztrácel čas s upravováním make-upu.

Přitom je několik sportovkyň, které se líčí…

Maki: A to by mě zajímalo, jak jim to drží. Ale myslím si, že hodně záleží na individuální preferenci. I na tom beachvolejbale jsou holky, co se malují. Někdo se potí méně, takže jim to asi vydrží. Záleží i v jakých podmínkách hrajeme.

Takže nemáte nějakou vyloženě sportovní beauty vychytávku, kterou byste mohly našim čtenářkám doporučit?

Maki: U nás je to určitě opalovací krém. Často se mi dělají pigmentové skvrny, vylézají pihy, a tak já určitě nevyjdu ven bez namazaného obličeje. A to i když je pod mrakem.

Bára: To můžu potvrdit. Maki se vždycky maže opalovacím krémem a mě to taky trochu naučila. I když já tomu moc nedám.

Maki: Ty mi za to ještě poděkuješ. V tomhle jsem asi pečlivější. Na začátku, když jsme spolu začaly hrát, jsem Barušku seznámila s odličováním, micelární vodou a podobnými vymoženostmi. Taky jsem jí naučila používat masky na vlasy nebo kondicionéry. Kondicionér si vždycky půjčuje můj, svůj si nevozí (smích). Já mám pleť více problematickou, takže té péči čas věnuji. A můj beauty typ je: Cokoli co si přes den člověk dá na obličej, večer musí pořádně sundat.

Bára: To já se mažu krémy. Ráno a večer, to skoro nikdy nevynechám. Zas takový "lempl" nejsem.

Hodně se v poslední době řešilo, že vrcholový sport není pro ženy a že by raději měly zůstávat doma, vychovávat děti a starat se o své muže. Co vy a děti? Zahrnujete tohle výhledově do svých plánu? Nebo až to přijde tak to přijde?

Maki: My máme teď trochu jiné výchozí pozice. U mě je založení rodiny po desetiletém vztahu na spadnutí víc než u Barči, která nyní není ve vztahu. Náš momentální cíl je ale olympiáda v Tokiu a pak se uvidí. Já už bych si uměla představit mít rodinu. Minimálně první mimčo. V našem sportu je naštěstí možnost vrátit se po mateřské zpátky. Spousta holek to tak udělalo. Moc se těším na otočení zase jiné kapitoly, alespoň na čas. Třeba se budu chtít vrátit, třeba ne. Po deseti letech ve vrcholovém sportu už kolikrát cítím, že je to dlouhé. Stále mě to nesmírně baví, ale myslím, že na rodinu jsem už připravená. Každopádně to celé necháváme otevřené a začneme se o tom bavit až po návratu z Tokia. Do té doby je těhotenství zakázané (smích). Baru, co ty?

Bára: Já se těším až budu hlídat tvoje děti a budu je kazit.

Maki: Taky mám pocit, že vrcholové sportovkyně mají výhodu v tom, že už se nějakou dobu seberealizovaly a naplnily si své sny. Potom s miminkem nemají pocit, že by o něco přišly a toužily něco dohánět. Myslím si, že být vrcholovou sportovkyní může být spíš výhoda než nevýhoda. Člověk už má po těch letech pocit, že si své cíle naplnil a udělal "footprint" do světa. Navíc my jsme toho už spoustu procestovaly, spoustě věcem jsme se naučily a nebudu mít ve 32 letech pocit, že mi něco utíká, měla bych cestovat a být někde jinde než doma s mimčem.

Bára: Navíc průměrný věk pro mateřství se zvedl a už nežijeme v době, kdy se rodily miminka ve dvaceti. Teď spousta žen nejdřív řeší kariéru a pak až děti.

Hodně cestujete po světových turnajích. Kde se vám líbilo nejvíc?

Maki: Nám se líbí v Kapském městě, tam jsme byly už několikrát.

Bára: Taky se nám líbí Amerika, jak Florida, tak LA. Ale z turnajových destinací je pro mě nejhezčí Švýcarsko. Tam se koná turnaj, který úplně tak nezapadá do beachvolejbalu, protože hrajeme v horách. Kurty jsou postaveny pod velkými zasněženými horami. Je to hodně hezká a zajímavá podívaná. Myslím, že je to všemi hráči oblíbený turnaj, právě kvůli této lokaci.

A máte čas si ta města projít nebo je vidíte jen z auta, když se přemisťujete na turnaj?

Maki: To záleží. Někdy ano a někdy na to vůbec není čas. Když letíme někam daleko, jsme tam s větším časovým předstihem, abychom si zvykly. V tu chvíli tam máme prostor jít se někam podívat. Určitě to ale není chození po památkách, jako si člověk představuje, když jede někam na dovolenou. My máme prioritu jasnou - být připravené podat výkon a být odpočaté. Takže neexistuje, že bychom si vyšly na čtyřhodinovou procházku po Římě. Bere to i hodně energie, kterou potřebujeme při hře. Ale když jsme na nějakém soustředění, tam prostor pro objevování měst je větší. Případně si můžeme udělat výlet po skončení turnaje.

Bára: Ale to většinou jedeme rychle domů.

Maki: Ano, když jsme někde daleko, tak raději jedem rychle domů. 

Maki a Bára spolu tráví velké množství času. Pohádali se někdy? A jaké je to mít za manžela vlastního trenéra? To vše se dozvíte v pokračování rozhovoru, který najdete v SRPNOVÉ MARIANNE.