„V miléniu jsme se nechali ovládnout internetem,“ říká spisovatelka Johana Fundová

Vychází vám nová kniha Milénium. Kdybyste se měla ohlédnout do milénia, jaká byla Johana Fundová? Co řešila? O jakém mobilním telefonu snila?

V prvních letech nového tisíciletí jsem naplno propadla internetu – denně jsem navštěvovala různé chatové skupiny a online diskuzní fóra, dokonce jsem si i zakládala své vlastní webové stránky! Ty se většinou týkaly mých oblíbených televizních seriálů. Nesmím také zapomenout na ICQ. Vždycky mě potěšilo, když mi zvuk „o-ou“ oznámil novou zprávu od někoho z kamarádů.  Svůj první mobil, Alcatel 301, jsem konečně vyměnila za Nokii. Záviděla jsem totiž spolužákům, že můžou hrát legendární hru Had a vybírat si ze zajímavějších melodií vyzvánění, než které nabízel můj Alcatel. 

V knize Milénium věnujete kapitolu také reality shows. Byla jste tým Vyvolení, nebo Big Brother?

Stoprocentně tým VyVolení! Ačkoliv už předtím v televizi běžela první řada SuperStar, tak VyVolení byli pro českého diváka první opravdovou, drsnou a nefalšovanou reality show. Pamatuju si, že jsem fandila horníkovi Emilu Zajacovi, a bavily mě nekončící hádky Vladka s ostatními ve vile. Když si dnes pustím znělku VyVolených, úplně se mi vybaví pocity, které jsem tehdy při sledování měla. 

Jak probíhala vaše rešerše na knihu? Hledala jste si materiál sama, nebo pomáhali i fanoušci z vaší facebookové stránky a instagramového profilu Pure devadesátky a milénium?

V knížce Milénium jsou různé tematické kapitoly – od televize a kinematografie až po technologie, módu nebo smutné události. Své oblíbené téma v ní zkrátka najde každý. Nejdříve jsem se rozhodla, jaké kapitoly v Miléniu budou, a poté jsem si několik týdnů sepisovala, jaké fenomény do daných kapitol spadají. Samozřejmě jsem se inspirovala i tím, co mi posílají moji fanoušci, třeba tipy na jejich oblíbené počítačové hry nebo časopisy.

Kniha je věnována letům 2000 – 2005. Proč jste se rozhodla pokrýt jenom jednu polovinu milénia?

Dlouho jsem přemýšlela, jak rozsáhlému období se budu věnovat. Když jsem si ale k miléniu sepisovala různé fenomény, uvědomila jsem si, že první dekáda rozhodně není tak ucelená, jako byla 90. léta. Po roce 2005 se začaly objevovat sociální sítě, které používáme dodnes, třeba YouTube nebo Twitter, později i Facebook. Takže jsem si uvědomila, že to specifické období milénia, vlastně taková přechodová fáze mezi devadesátkami a dnešní dobou, je právě první polovina dekády.

Pokud byste měla porovnat devadesátky s první polovinou milénia, v čem spatřujete největší rozdíl? Ať už jde o náladu společnosti nebo pop-kulturní fenomény. 

V miléniu jsme se naplno nechali ovládnout internetem, mobilními telefony a začali být všude a pořád na příjmu. Na druhou stranu jsme konečně nebyli odkázáni jen na televizi nebo české časopisy, naučili jsme se stahovat si seriály i hudbu, vypalovat cédéčka a DVDčka, hledat informace na zahraničních webech. Rozdíl vidím také v pocitu bezpečnosti – 11. září bylo jakýmsi přelomem, je to pro mě smutný symbol začátku nejen nového tisíciletí, ale celkově nové éry.  

Zmiňujete 11. září 2001. Někde jsem četla, že každý člověk si vzpomene, co dělal ve chvíli, kdy se poprvé dozvěděl o pádu dvojčat. Máte to stejně? Co se vám vybavuje?

Ano, mám to naprosto stejně. Měla jsem odpoledne po škole hodinu kytary, a když jsem na ni dorazila, tak mi můj učitel kytary vyprávěl, že jeho dcera žije v Americe a že si z něj zrovna dělá hloupou legraci – píše mu prý nějaké podivné zprávy o spadlých mrakodrapech v New Yorku. Ani jeden jsme nechápali, o co jde, tak jsme se o tom po chvilce přestali bavit. Během odpoledne jsme pak samozřejmě oba zjistili, že to bohužel žádná legrace nebyla. 

Co je pro vás nejikoničtější kousek z milénia? 

Z konkrétních věcí se mi hned vybaví vypálená cédéčka, první empétrojky, plakáty z časopisu Bravo, zvonové džíny a v neposlední řadě barevné kožichy, které jakožto Pán kožichů nosil Leoš Mareš.

Baví mě, že se aktuálně vrací mileniálská móda. Jste člověk, který rád skrze módu vzpomíná na minulost? Nebo máte svůj styl?

Mám pocit, že v módě ještě přece jen pořád frčí spíše devadesátky a že na plný rozjezd módy z milénia si musíme počkat. Ačkoliv už teď vidím nějaké náznaky – třeba zvonové džíny. Myslím, že retro móda z jakéhokoliv období nejvíce sluší mladším generacím. My, kteří jsme v miléniu byli teenageři, bychom v těhle retro kouscích možná působili nepatřičně. Ale vše samozřejmě záleží na vkusu a kombinaci.

Na sociálních sítích máte silnou fanouškovskou základnu. Nechystáte nějaká offline setkání?

Na 20. října jsem naplánovala v klubu NoD (Dlouhá 33, Praha 1) křest Milénia, a ten je otevřen pro všechny! Připravila jsem speciální video projekci, která navodí atmosféru přelomu tisíciletí, a svou účast přislíbilo i pár speciálních hostů, kteří jsou s miléniem neodmyslitelně spojení. Všichni fanoušci se této akce rozhodně mohou zúčastnit. 

Nabízí se otázka – co dál? Přijde pokračování románu Hezký, ale narovnej se? Nebo přemýšlíte nad zcela jiným projektem?

Mně opravdu velmi baví věnovat se různým pop-kulturním fenoménům. A to nejen těm, kterými jsme žili dříve, ale i těm, které frčí dnes. Proto bych se opět ráda vydala touto cestou. V hlavě mám ale nápad i na jeden román, který by podle mě byl fajn i ve formě scénáře, tak uvidíme, jestli si na něj najdu čas.