Téma Marianne: Co nás nezabije, to nás posílí

Veronika a Lukáš Hejlíkovi

„Udělala jsem první krok.“

Když si Veronika přečetla rozhovor s hercem Lukášem Hejlíkem a pak mu spontánně napsala vzkaz, netušila, že právě píše svému budoucímu muži.

„Seděla jsem ve vlaku z Paříže do Londýna a listovala časopisem. A narazila na rozhovor s Lukášem. Působil na mě dost smutně, a jelikož jsem procházela podobným obdobím, napsala jsem mu zprávu na Facebook. A Lukáš odepsal. Psali jsme si do jedné ráno a druhý den hned navázali. A za tři týdny za mnou Lukáš přiletěl do Londýna.“ Takhle popisuje seznámení s Lukášem jeho žena Veronika a Lukáš ji doplňuje: „Byl to mazec! Tisíce zpráv a mailů. Hodně intenzivní noci. A píšeme si dodnes.“

Příčinou onoho smutku v rozhovoru byla podle Lukáše „skepse a obava, že už nenajdu někoho, kdo by se mnou vydržel“. Jemu se tak vyplatila upřímnost – a Veronice zase odvaha. „Nic jsem si od toho neslibovala, prostě jsem jen reagovala na rozhovor. Asi by to bylo jiné, kdybych si Lukáše cíleně vyhlédla a chtěla s ním navázat vztah. Rozhodně ale není nic špatného na tom, když udělá žena první krok,“ uvažuje Veronika a Lukáš souhlasí: „Mně to právě připadalo hezký. Hlavně, a to je fakt masakr, čím víc Veru znám, tím víc nechápu, kde k tomu vzala odhodlání. Toho si fakt cením a cenit vždycky budu.“

Jestli žijete v domnění, že mediálně známým mužům den co den píšou davy žen, pak jste na omylu. „Popravdě řečeno, moc často se mi to nestávalo. Teda aby to bylo takhle osobní a adresné,“ upřesňuje Lukáš. „Samozřejmě že jsem zpozorněl, když jsem si rozklikl fotku na jejím facebookovém profilu. A odpověděl dost rychle. A ona pak zase. A už to jelo. Líbilo se mi to. Žádná hra ,teď chvíli počkám‘.“

Psaní je ale zrádné – určitě se vám už také stalo, že jste si takto o někom úspěšně vytvořila určitý obraz, a setkání s realitou pak byla jedna velká deziluze. I proto Lukáš neváhal a při první příležitost za Veronikou doslova letěl do Londýna, kde pracovala jako modelka. „Posílal jsem Verunce i knížku Dobrý proti severáku, úžasný román v e-mailech, kdy se dva zamilují pouze do představy, kterou si o druhém vytvářejí díky e-mailům. Proto jsem přiletěl tak brzy, a kdyby to šlo, udělal bych to ještě dřív. A bylo to skvělý!“ Vyměnili si tak role – tentokrát mohla zase Veronika ocenit Lukášovu odvahu, a jak říká, „chlapské gesto“.

Přesto se nakonec musela k zásadní změně odhodlat ona: kvůli lásce opustila Londýn a dobře placenou práci, vrátila se do Čech a začala de facto od nuly. Tak moc jejich vztahu věřila. Jak jsou na tom Hejlíkovi s romantickými gesty dnes, po téměř šesti letech? „Musím přiznat, že moc romantička nejsem. Nemám ráda romantické filmy, nepotřebuju, aby se mi muž dvořil, podržel mi dveře, nosil mi květiny,“ vypočítává Veronika a dodává, že asi žila moc dlouho sama na to, aby se uměla nechat rozmazlovat. „Potěší mě spíš to, když vyjde společný volný večer, Vojtík je se svou chůvou paní Jarkou a my dva spolu jdeme do kina nebo třeba na večeři,“ dodává.

Dítě jako zkouška vztahu

Synovi byly v září tři roky, takže rodiče si ještě moc neodfrkli. „Samozřejmě že od narození Vojty se ledacos změnilo a na romantiku moc není čas. Mě to docela mrzí, ale prostě to tak je. Doufám, že se to zase ,vyjarní‘,“ říká Lukáš na rovinu. Evidentně to je u nich doma téma, protože Veronika hned navazuje: „Je fakt, že po narození Vojty se velká část mé lásky přesunula na něj a na Lukáše už toho moc nezbývá. Ostatní mámy mě asi pochopí. Zároveň vím, že na vztahu je nutné pracovat a je potřeba všechny spravedlivě podělit. Jenže když běháte celý den kolem dítěte – a Vojta byl dlouho fakt neřízená střela –, už vám moc energie nezbývá. Navíc když se Lukáš vrací kolem půlnoci domů, já už většinou zhruba dvě hodiny spím,“ popisuje scénář, který důvěrně zná mnoho maminek i žen věčně zaneprázdněných mužů.

Mateřská láska se podle Veroniky nedá srovnávat s partnerskou: „Na té se musí pracovat, zatímco mateřská láska vznikne spontánně a je a sílí a trvá.“ Mimochodem, Lukáše znala v roli otce od začátku, z prvního manželství má totiž dceru Kláru, dnes už jedenáctiletou. „Jasně, já bych nejradši zase šílel, a když ne celé dny, tak třeba jen třicet minut denně. Ale přesně jak řekla Verunka, teď se to všechno koncentruje k Vojtovi. Já se vybíjím aktivitami s divadlem a Gastromapou. A přitom číhám na jakoukoli šanci…“ píše Lukáš, a ačkoli přidává smajlíka, cítím za jeho slovy spíš povzdechnutí. (Focení pro Marianne se protáhlo, tak jsme se nakonec domluvili na variantě rozhovoru přes Messenger, což je u téhle dvojice dost v souladu, uznejte.)

Oba tvrdí, že je s nimi „těžké vydržet“. Proč? „Se mnou kvůli pracovnímu vytížení, které hraničí s fanatismem,“ začíná Lukáš. „Živí mě moje koníčky, a tak je to jízda. A taky jsem dominantní typ, který chce prosazovat svou. Někdy si to uvědomím a stáhnu se, ale často to třeba ani netuším. Je to moje diagnóza.“ Veronika jeho slova potvrzuje: „To je pravda. Času, kdy je Lukáš doma, je opravdu málo. Ale když už tu je, snaží se nám to vynahradit. Nedávno jsme strávili víkend v Karlových Varech a bylo to moc fajn. Se mnou je to zase někdy těžké v tom, že jsem cynik, který hned všechno smete ze stolu. Nechce se mi ve věcech babrat, zbytečně všechno rozpitvávat.“ Ještě si ani nedočtu její repliku, a už naskakuje Lukášova: „To je ale veselý rozhovor! Úplně valentýnský! Taková partnerská terapie přes Messenger.“ A hned pokračuje: „S Veronikou to vůbec není těžké. Myslím si, že se k sobě hodíme. Kdyby byla výbojná a aktivní jako já, museli bychom se zbláznit. Zároveň ale občas nastaví mantinel a řekne – dost. Jasně, ta romantika a divokost by se mohly vrátit. Ale když se na to podívám z dronu, je to zlatý!“

A chcete happy-end v podání ženy, která se považuje za cyničku? „Rozhodně si nedokážu představit, že bychom spolu někdy neměli být,“ uzavírá Veronika.

Autorka rozhovoru: Simona Martínková Racková

...DALŠÍ VZTAHOVÉ ROZHOVORY S TAMAROU A TOMÁŠEM KLUSOVÝMI, BEATOU A LIBOREM RAJSKÝMI, MARIÍ DOLEŽALOVOU A JEJÍM PARTNEREM MARKEM ZELINKOU NAJDETE V LEDNOVÉ MARIANNE.