Michal Viewegh: Věčný Don Juan
Chtěla jsem se vyhnout otázkám na to, jak se mu žije pět let po příhodě s prasklou aortou. Ptát se na knihy, které čte a píše, na to, jestli se po rozvodu umí zamilovat. Jenomže Michal Viewegh je prostě jiný. Zadumanější, skromnější. Kvůli té prasklé aortě. Nebo díky ní.
Vypadáte dobře. Ale už vás asi musí dost vytáčet, když vám lidi na potkání říkají, že vypadáte dobře.
Odpovídám, že jsem dobře vypadající zombie. Před pěti lety jsem přežil srdeční příhodu, kterou přežije deset procent lidí. Často si musím připomínat, že prý je to něco jako dar. I když se pak ve mně všechno začne bouřit, protože co to je za dar?!
Darovanému koni na zuby nehleďte…
To se snadno řekne. Tohle je ale danajský dar, kvůli kterému jsem z části přišel o svůj život: o paměť, o sebejistotu, o vzpomínky. Nejspíš i o manželství.
Máte pro sebe pojmenovaný důvod vašeho rozvodu? Jsou páry, kde se provalí nevěra, ale nerozvádějí se. A jsou páry, které se rozvádějí, i když si nevěrní nebyli.
To je myslím vcelku jednoduché. Dokud jsem byl úspěšný a prosperující, všechno klapalo a Veronika mohla žít tak, jak chtěla, dělat svoje koníčky, neřešit peníze na živobytí, leccos netolerovatelného mi tolerovala. V dobrém i ve zlém, se říká. V dobrém to šlo. Ve zlém už ne... Nechci říct, že to byl od mé bývalé ženy vědomý cynismus, nicméně z toho, že opustila nemocného manžela, se nevylže – to se prostě nedělá. Sice jsem nebyl úplně věrný partner a nebyl jsem ani vzorný pacient, ale pořád jsem jaksi byl nemocný manžel. Napadá mě teď takový křečovitý příměr.
Poslouchám.
Jdete do odpudivé restaurace, protože ty skvělé steaky, co tam dělají, to nehezké prostředí vyváží. Než se mi to stalo, byl jsem pro Veroniku – obrazně řečeno – právě takový podnik. Jenomže pak mi praskla aorta a já se stal odpudivou restaurací, kde ještě ke všemu podávají mizerné steaky.
Jak s Veronikou teď vycházíte?
Nenávist to snad není, ale vztah je to chladný, oba si v duchu ještě leccos vyčítáme.
Co vám ten rozvod dal?
Je samozřejmě lepší se rozvést než žít v trapném provizoriu a cítit, že vás partnerka nemá ráda. Ale chybí mi rodina, hlavně děti. Navzdory všem svým excesům jsem...
...CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V LEDNOVÉ MARIANNE!
Autorka článku: Klára Kubíčková
