Marian Jelínek: Dítě si chce hrát, ne vyhrát

Dnes je tolik zájmových kroužků a možností, jak trávit čas, že rodič kolikrát neví, kam dítě poslat dřív, nemyslíte?

Všeho se můžeme přejíst. Se zájmy je to podobné jako s jídlem, přejídání škodí. Dítě si, jak v jídle, tak v trávení volného času, vybírá cestu nejmenšího odporu. Když může sáhnout po tabletu s pohádkou nebo mobilu s hrou, udělá to. Nemluvě o tom, že mu je občas přistrčí sama maminka, která se chce zrovna dívat na seriál v televizi. Německý psycholog Manfred Spitzer hovoří o takzvané digitální demenci, která zabraňuje navázat silnou emoční vazbu k nějakému chování, třeba ke sportu, kreslení, hraní na kytaru, k čemukoli. Děti nemají o nic zájem. A životem je vedou jen racionální důvody. 

Jaké?

Musejí dodělat školu, jít na vysokou. Když ji dostudují, zjistí, že je to nebaví, a jdou dělat něco jiného. Jenže to je třeba zase po čase nemusí bavit. Plavou v tom. Když se jich ptáte, co je baví, vyjmenují počítač, filmy, hudbu.  

Mohou být takoví lidé úspěšní? A to i přesto, že mají talent, ale chybí opravdový zájem?

Jde o to, jak definujete úspěch. Do určité míry může být jejich výkon nadprůměrný. Já vnímám jako úspěch to, když je člověk vnitřně šťastný. Obávám se, že když nedáte do svého konání vášeň a emoci, vnitřní štěstí vás mine. Jste ve slepé uličce. Pro dnešní dobu je typický neustálý růst a není tajemstvím, že přibývá sebevražd, spotřeby psychofarmak, frustrací. Asi se něco děje. Kluk chodí s holkou z racionálních důvodů, protože je taková a taková a mohlo by to vyjít. Někdo jiný zase chodí na golf, protože tam potká bohaté lidi. Ale kde je v tom srdce? Jsme archetypálně nastavení k tomu být milováni a milovat. Jinak bychom se nerozmnožovali. Emoce zkrátka potřebujeme.

Platíme jimi za blahobyt? 

To je ono známé „být, nebo mít“ psychologa Erich Fromma. Potřebujeme v dětech vytvořit v tomto ohledu harmonii. Aby ve světě, který je extrémně dravý po cílech a výsledcích, nezapomínaly na hodnotu „být“. Třeba rybáře nemusíte ničím motivovat, aby ve čtyři vstal. On to prostě miluje. Pokud takové kotvy nemám, bývám naplněn „mít“. Ale to mě udělá šťastným jen na chvíli. Toužím po autě, koupím si ho, ale za tři měsíce radost vyprchává. Rybáři vůbec nevadí, že čtyřikrát nic nechytl, jde tam klidně popáté a těší se stejně. Silnou emoční vazbu má třeba i Jaromír Jágr. Nezůstal v osidlech rozumu. 

Takže tajemstvím jeho úspěchu jsou emoce? 

Jeho úspěch tkví v harmonii obou složek, emoce a seberealizace. Extrémně ho baví hokej a chce za něj peníze, stejně jako každý úspěšný lékař, učitel, zedník – kdokoli, koho baví práce a zároveň za ni něco chce. Výjimečnost Jaromíra Jágra je v tom, že...