KLÁRA ISSOVÁ: Zlomový rok

Máme sraz ve stylové vinohradské kavárně. Jsem na místě o pár minut dřív, sjíždím v mobilu Klářiny fotky pro Marianne, a když před podnikem zastaví luxusní vůz a v něm se mihne instagramově dokonalá bruneta, tak nějak automaticky předpokládám, že to bude ona. Jenže Klára přijde až za chvíli. Nenápadná, téměř nenalíčená, v bundě, čepici, letitých džínách a se dvěma psy v patách. Má brýle, takže mi automaticky naskočí její první role v Indiánském létě. Natáčelo se před třiadvaceti lety, ale Klára vypadá pořád stejně. Jako bych neseděla v kavárně nad zázvorovým čajem, ale ve stroji času, co člověka přenesl do půlky devadesátých let.

Na fotkách k rozhovoru vypadáte jako pravá filmová diva, šaty, jehly a leopard. Ale jak tak na vás koukám, v civilu vám tahle hvězdná poloha asi moc blízká nebude.

To vůbec. Můj styl je minimalismus a jednoduchost. Obdivuji lidi, co umějí kombinovat všechny možné značky a levnější kousky s dražšími. Já se to stále učím a hledám svůj styl, teď jsem třeba začala nosit víc šaty. Myslím, že hravost v módě je pro mě celkem oříšek.

Vy jste začala pracovat hodně brzy, Indiánské léto jste točila v době, kdy vám bylo šestnáct. Za oblečení jste honoráře asi ne­utrácela, tak za co?

Za svůj první honorář jsem si koupila fotoaparát, zrcadlovku Nikon, to byl pak nějaký čas můj koníček. A také jsem utrácela za cestování. Když mi bylo dvacet, odjela jsem na Island. To byl opravdu hodně finančně náročný výlet, tenkrát mě to stálo šedesát tisíc.

Proč zrovna Island? Poslouchala jste Björk?

Björk jsem poznala a oblíbila si až později, ta hudba mi ze začátku nešla moc poslouchat. Spíš jsem chtěla cestovat na zajímavá místa a vyhledávala jsem dobrodružství. Na Islandu žil jeden kamarád, to byl pro mne záchytný bod. Týden jsem poznávala Reykjavík a dva týdny byla ve vesničce Flateyri, kde jsem si zkusila i práci v rybárně. Navlékala jsem na háky zmrzlé maso, které slouží jako udice na ryby. Tenkrát jsem si vydělala 1000 islandských korun za den, standard je tam přitom asi 8000. Je to velmi těžká práce a trvá, než chytnete grif. Slyšela jsem, že Björk kdysi byla na podobné brigádě ve stejné vesnici.

Cestujete pořád, i za prací. Počítám, že stýskání po domově asi moc neřešíte.

Ne, to vůbec. Kamarádi mi spíš říkají, už abys zase dostala roli, přijedeme za tebou. Když se točil dvoudílný film Zabít Ježíše, byla jsem dva měsíce v Maroku, desetidílný seriál Legendy zabral skoro pět měsíců. Tenkrát jsem byla singl, tak mi to vůbec nevadilo. Navíc jsem dobrodruh. 

Kvůli tomu jste, předpokládám, začala i s boxem.

Cítila jsem, že ze sebe potřebuji něco vybít. Asi mám v sobě s arabskou krví i určitou sílu, ohnivost. Nechtěla jsem ji přijmout, dlouho jsem ji odmítala. A jak jsem ji nepouštěla ven, tak se tahle síla změnila spíš v ...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ÚNOROVÉ MARIANNE!