BÁRA POLÁKOVÁ: Adrenalinové roky

S Bárou Polákovou (34) děláme rozhovor kvůli nové desce a já jen s obtížemi maskuju, že jsem naprostý hudební analfabet. V muzice jsem beznadějně zamrzla někdy na konci 90. let. A tak se před Bárou nakonec ani moc nesnažím skrývat, že mě mnohem víc než hudba zajímá, jaké to je, když jste slavná a úspěšná herečka a žijete se stejně slavným a úspěšným hercem. Máte dvě děti. A on se sbalí a odjede si na tři měsíce točit pořad o cestování na druhý konec světa.
Ale i na hudbu došlo. Mimochodem, Bářin rozchodový klip Po válce si na YouTube určitě pusťte. Má v sobě skoro až severskou temnost a Bára si v něm sama ostříhá vlasy. „Na krátký sestřih jsem si dodneška nezvykla. Pokaždé, když vidím nějaký časák a v něm svoje fotky, hlavou mi bleskne, ježiš, já jsem ostříhaná!“ 

Vy jste druhou desku ZE.MĚ psala v pauzách mezi kojením, nebo kdy vlastně? Máte dvě malé děti se zabijáckým rozestupem dva roky, to člověk většinou nic moc nestíhá.

Všichni mi říkali, že se dvěma dětmi to bude náročný, ale já si nedokázala představit, jak moc. V každodenním běhu bych asi nic moc nenapsala, ale když mě něco napadlo, udělala jsem si poznámku a pak jsme během roku měli čtyři týdenní hudební soustředění. Teď je to nejtěžší, zrovna dokončujeme desku a Pavel (herec Pavel Liška, Bářin partner, pozn. aut.) je na tři měsíce pryč. Je to obtížný, ale prostě to tak je a člověk se k tomu musí postavit asi jedině čelem. 

Takže když se Pavel z druhé strany světa ozve, nevyčítáte mu: ty jsi pryč a my tady doma nestíháme?

Samozřejmě jsem podobné pocity měla. Ale pak jsem si řekla, vždyť je to tak trapný! To jsou takové ty úplně nejnižší emoce. Naštěstí jsem se sebelítostí skončila docela brzy. Snažím si z té zkušenosti brát jen to dobré, navíc ten čas s dětmi tak rychle letí, že to uteče, ani nebudu vědět jak.

On člověk, myslím, asi vždycky uvnitř tuší, že výčitky jsou trapný. Ale je strašně těžké to vydržet, nestěžovat si.

Jo, jsou chvíle, kdy mám pocit, že drhnu hlavou o zem. Přes den to jde, ale večer jsem unavená. Třeba zrovna včera za mnou přišel kadeřník domů, protože nic nestíhám a dneska bylo focení. A když jsme se loučili, obě holky zrovna brečely zároveň, jedna v ložnici a druhá v koupelně. A on se zeptal, jestli z toho někdy nebrečím taky.

A brečíte?

Vlastně ne. Ony naštěstí brečí málo, snažím se vychytat ten důvod, proč brečí, ještě dřív, než vůbec začnou. Ono je to celé někdy spíš taková práce dobrý produkční. A když si to špatně naplánuju, hned je to znát. Co si ale teda pravidelně zapomenu naplánovat, je jídlo pro mě.  

No zas evidentně nemusíte řešit takové to ženské „po porodu zpátky do formy“.

Tak to já bych se raději najedla! Viděla jsem se na záběrech z nového klipu a nějak jsem si do té doby nevšimla, že jsem zhubla fakt docela dost.

Kromě kolotoče s dotáčením desky a péčí o dvě malé děti si říkám, nakolik je součástí vašeho života strach. Protože Pavel je s Janem Révaiem na motorkách na druhém konci světa a asi pořád nejsou na telefonu nebo on-line.

Bojím se, to ano. Projížděli třeba Honduras a ten je hodně nebezpečný. Někdo jim poradil, ať se nalepí na nějaké velké auto a nezastavují, protože jinak by je mohli okrást o techniku. Samozřejmě jsem pak byla na nervy celý den! Navíc Pavel neumí anglicky ani španělsky.

A on vám všechny tyhle jobovky říká předem?

Tohle zrovna předem. Ale teď už jsme se domluvili, že to bude říkat raději až potom.

My jsme se nedávno s manželem koukali na sitcom Marta a Věra, říkali jsme si, jestli jste se tam s Pavlem náhodou neseznámili.

Ano, seznámili jsme se na kamerovkách. Nejdřív mi řekl jen dobrý den, ale pak jsme se tím castingem společně prosmáli. Ještě tam byli tenkrát jiní kluci, ale režisér za mnou nakonec přišel s tím, že by chtěli Pavla, jen nám, Báro, musíte slíbit, že...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE!

Jak jsme fotili Báru Polákovou.