Fyzické útoky, vydírání a vyhrožování, poškozování věcí, nadávky, agresivní či výsměšné komentáře na sociálních sítích. Šikana může mít mnoho podob. Jak ji jako rodič můžete řešit? A dá se jí předejít?
„Šikana znamená jakékoliv ponižování, ubližování nebo neohleduplné zacházení s lidskou důstojností,” vysvětluje Renata Vordová, která je garantkou odborného týmu programu Minimalizace šikany. Ten už osmnáct let pomáhá především školám šikaně zamezovat a snižovat její následky.
Jaké jsou varovné signály, že s vaším potomkem něco děje? Podle Renaty Vordové je dobré všímat si jakýkoliv změn v chování dítěte. Například se přestává stýkat s kamarády, uzavírá se do sebe nebo je často na telefonu a sociálních sítích. Dále se mohou projevovat různé somatické projevy, jako bolesti břicha nebo hlavy. Ty si dítě "nevymýšlí", ale jsou skutečné. V těchto případech je na místě s dítětem mluvit o tom, co se ve škole či jinde děje. Ptejte se, jak dlouho takové chování trvá, jestli je opakované, a jestli je záměrem takového chování ublížit a ponížit. Nelze přitom rozlišit, co je "horší" – jestli například facka, nebo útok v podobě ponižujícího komentáře na sociálních sítích. „Šikana se vždy měří pocitem toho, komu je ubližováno, tedy dítěte,” říká Renata Vordová.
„Všichni rodiče by si měli uvědomit, že dítě, kterému je ubližováno, má intenzivní pocit viny. Šikanované dítě se samo viní za to, že se neumí účinně bránit, myslí si, že je divné. Proto dítě nepodporujte v pocitu, že je s ním něco špatně,” upozorňuje lektorka. Reakce rodičů by se tedy neměla nést v duchu vět jako: “Proč jsi nám to neřekl dřív?” „Proč se nebráníš?” „Proč mu to nevrátíš? Proč jsi to neřekl paní učitelce?” Rozhodně pocity dítěte nebagatelizujte a neříkejte mu, že "to nic není". Podobnou větu bohužel děti často slýchávají nejen od rodičů, ale i učitelů.
V případě, že se dítě setká s ponižováním, by se mělo obrátit na člověka, kterému důvěřuje: Na rodiče, ale třeba i na učitele nebo staršího kamaráda. „Některé děti nechtějí svým rodičům přidělávat starosti, takže je pro ně v tu chvíli příjemnější svěřit se například paní učitelce z prvního stupně, které důvěřují, nebo někomu z příbuzných,” říká Renata Vordová.
Jaké prostředí by měli tátové a mámy v rodině pěstovat, aby se na ně dítě obracelo s důvěrou? Odbornice radí, abyste byli otevření. „Hodně s dětmi mluvte, ptejte se. Ale ne na známky nebo obecnou otázku, co bylo ve škole. Ptejte se na kamarády, na zážitky, vztahy, na věci, které dětem dělají radost.”
Podle Renata Vordové je důležité v dětech odmalička posilovat vědomí, že pokud upozorní na nějaké nesprávné chování, nejde v žádném případě o žalování. „Cílem žalování je ublížit tomu, na koho žaluju. To ostatní – upozornit na fakt, že je někomu ubližováno a nemá sílu se bránit – je pomoc,” uvádí expertka a dodává, že oběť většinou cítí pocit bezmoci a nedokáže se účinně bránit.
Současně by rodiče měli být pro své děti vzorem. Všímat si toho, kdo potřebuje pomoc, mluvit s nimi o tom, co by si žádný člověk neměl nechat líbit.
Odborníci upozorňují, že jedinou skutečně funkční prevencí je, kromě budování vztahů s ostatními, také právě podpora tzv. by-standers, neboli těch, kteří upozorní, když se děje něco špatného.
Svým dětem v každém případě vysvětlete, že nikdo na světě nemá právo jim ubližovat. Jsou věci, které děti samy zvládnout nemůžou – protože jsou to zkrátka děti. Od toho jsme tu my, dospělí. Zároveň dělejme vše pro to, abychom pěstovali zdravé vzájemné vztahy a vytvářeli pozitivní rodinné klima, plné důvěry a respektu. Každý z členů rodiny by měl mít svobodu vytvořit si své vlastní hranice, ve kterých je mu dobře.
V případě, že si jako učitelé nebo jako rodiče nevíte rady s šikanou, obraťte se na bezplatnou anonymní linku 116 000, která funguje 24 hodin denně.
citace Renaty Vordové
