Je home office mani-pedi?
Jenže uběhly nějaké ty roky, proběhl covid, home office, ekonomická krize, válka na Ukrajině. Celospolečenské klima se jakoby proměnilo. Co se ale neproměnilo vůbec jsou šance matek na pracovním trhu. A zdaleka nemluvím jen o problémech samoživitelek. Vidím to i u svých kamarádek, které žijí v partnerském vztahu. Udělala jsem si soukromou anketu na téma slaďování. Pro mě nepřekvapivě se stále opakovaly tytéž výsledky:
1. Ona pracuje od rána do večera, děti nevidí. Po práci ji čeká ještě druhý úvazek - domácnost a vyřešit nejnutnější úkoly s potomky a partnerem. Zažívá frustraci, vyčerpání, vnitřní výčitky a pocit křečka v kolečku.
2. Ona pracuje na poloviční úvazek, protože má štěstí na obor a zaměstnavatele. Je připravena pracovat z domu, když jsou děti marod. Nicméně její výdělek zaplatí malou část rodinného rozpočtu, rodinu reálně živí manžel.
3. Ona nepracuje, dělá pečovatelku a taxikářku rodině. Tu živí muž.
Ani jedna z nich se v té situaci necítí komfortně. Ale je to přece žena, která pečuje, tak si to má nějak zařídit! Takový je pořád společenský úzus, i když tváří v tvář vám to moc lidí neřekne. Je zajímavé, že u nás je i po covidu home office pořád brán jako dovolená, shopping nebo návštěva kosmetického salonu. Práce z domova zní pořád jako sprosté slovo. Jako to, když jde člověk za školu. Protože nic není „funkčnějšího“, než být v práci pod kontrolou, klidně prokrastinovat, povídat si na cigáru a vytvářet mlhu nepostradatelnosti.