Dříve se dětem dávala jména po rodičích zcela běžně, dnes se to potýká s lehkou kontroverzí a někteří lidí říkají, že takové jméno je „prokleté“. Ale ne kouzelně, nicméně v přeneseném slova smyslu.
Vybrat jméno pro dítě je opravdu velký oříšek. Existuje spoustu možností. Rodiče obvykle nechtějí příliš časté jméno, proto se velmi populárními stávají dnes neobvyklá jména. Vrací se ale i jména současných babiček dědečků a v některých rodinách přetrvává tradice předávání jména z generace na generaci.
V minulosti bylo vcelku běžné, že děti dostávaly křestní jména po rodičích. Jednalo se o rodinnou tradici a jména se v rodině dědila z generace na generaci. Bylo tak naprosto normální mít v rodině například babičku Mařenku, její dceru Marii a malou Marušku. A v některých rodinách to přetrvává dodnes.
Podle posledních údajů Českého statického úřadu jsou jména chlapců, kteří nejčastěji získávají jména po tatíncích následovná: Antonín, Václav, Jindřich, Josef, František. U dívek, které dostávají jména po maminkách, se jedná nejvíce o těchto pět: Ludmila, Natálie, Diana, Adriana, Štěpánka.
Ačkoliv je volba jména pro potomka vždy na jeho rodičích, pojmenovávání dětí po sobě spoustu lidí nedoporučuje. A to zejména z následujících důvodů.
Říká se, že když děti dostanou jména po svých rodičích, je pro ně ještě těžší vykročit z jejich stínu. Každý si je s nimi spojuje a oni na ně odkazují. To je o to náročnější, žije-li rodina na malém městě. Děti pak mohou mít pocit, že nemají svou vlastní identitu. Pro jejich emocionální pohodu a pocit jedinečnosti je tak lepší zvolit jméno, které bude „jenom jejich“
Pokud ovšem v rodině přetrvává výše zmíněné dědění jmen z generace na generaci, je to samozřejmě pochopitelné a hraje zde roli i jistý pocit poctivosti pokračování v předávání jmen. Je to tedy vždy na uvážení rodičů, toto dle nás ale působí minimálně jako podnět k zamyšlení.
czso.cz, todaysparent.com
