Pozitivní rodičovství si mnoho lidí vykládá mylně, jako volné rodičovství bez hranic. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Jak tedy pozitivní rodičovství vypadá?
Kromě toho, že rodiče své děti netrestají, tak s nimi i více mluví. V praxi to může vypadat například tak, že namísto odměny rodič dítě pochválí slovně. Zní to banálně, ale často se stává, že je rodič na své dítě pyšný, ale místo, aby to dítěti přímo řekl, raději ho odmění nějakou hračkou či sladkostí. Vychovávat své dítě podle principů pozitivního rodičovství chce hodně energie a trpělivosti. Proto by měli rodiče dbát nejen na uspokojování potřeb svých dětí, ale musí myslet i na sebe a vlastní potřeby, u kterých si takzvaně dobijí baterky pro další dny.
Co pod kontrolou rodič nemá, je chování dítěte, naopak co kontrolovat může, je chování své. Příkladem může být situace s krabičkou na svačinu. Namísto večerního křiku, že dítě opět nevyprázdnilo svačinovou krabičku a má ji stále v aktovce, zkuste dítě naučit zodpovědnosti, že si krabičku se svačinou vždy po návratu domů odloží na předem určené místo, případně pokud je starší i umyje.
Zkuste vést dítě k zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Zní to možná složitě, ale v praxi je to poměrně jednoduché. Představte si, že se chystáte na procházku ven, kde mrzne. Vaše dítě si ale odmítne vzít rukavice. Namísto příkazu, ať si je vezme, mu zkuste dát na vybranou a zmínit situaci, že pokud si ty rukavice nevezme, bude mu opravdu velká zima na ruce. Dítě se tak samostatně může rozhodovat a zároveň se i něco naučit.
Pokud do vás dítě kope, hází věcmi či na vás křičí, obvykle rodič na své dítě zakřičí či jej nějak potrestá. Zkuste použít jiné chování a sledujte dětské reakce.
Může se vám stát, že dítě na vás začne být agresivní či vás začne dokonce bít. Děti ví, že takové chování není ve společnosti tolerováno, pokud se takto chovají, jednají často v afektu. Říkat mu, aby to nedělalo či ho dokonce bouchnout, nepomůže. Zkuste mu jemně chytit ruce a říct mu, že chápete, že je na vás naštvané, ale že chcete vědět proč.
Další situací může být, že na vás dítě začne křičet. Většinou se tak stane, pokud mu přijde, že ho neposloucháte. Děláme to přece i my dospělí. Běžte k němu blíž, případně ho obejměte, podívejte se mu do očí a řekněte mu, že ho posloucháte a zeptejte se, co tedy potřebuje.
Nejednou se vám jistě stane, že do vás dítě kopne. Jemně chytněte jeho nohy a zeptejte se ho, jak mu můžete pomoct? Případně nabídněte například polštář či jinou alternativu, kde si dítě může bezpečně svůj vztek vybít.
Častokrát budete svědky situací, že vaše dítě hází s věcmi. Opatrně odsuňte věci z dosahu dítěte. Promluvte si s ním, co ho do této situace dostalo, proč chce s věcmi házet. Můžete mu říct, že taky máte někdy chuť s něčím pořádně hodit. Pokud se dítě neuklidní a bude i nadále chtít s věcmi házet, můžete jít ven a házet venku třeba s míčem či kamínky.
Principem pozitivního rodičovství je především otevřená komunikace s dítětem. Tím mu ukážete, že se o něj a jeho potřeby opravdu zajímáte. Možná se prostřednictvím komunikace v budoucnu vyhnete agresivním výbuchům svého dítěte a situaci vyřešíte mnohem více v klidu.
cnbc.com
