Když děti mají všechno, ale zároveň nic: Z nezájmu rodičů mohou dopadnout až na dno, záchranou je láska

Vstup do světa omamných látek je poměrně jednoduchý a závislost se získává hodně rychle. Vystoupit ze začarovaného kruhu je pak skoro nemožné, protože potřeba drogy v žilách je ve většině případech silnější než lidská důstojnost.

Zakázané ovoce chutná nejlépe

Dospívající lidé padají do drog více, než bychom řekli. Většina případů je čistě jen o zvědavosti a děti nemají potřebu dále experimentovat. Druzí však v droze vidí něco zakázaného, za co by jistě od rodičů dostali pěkně vynadáno. I když…‚‚Všimla by si toho vůbec máma, co má práce až nad hlavu a táta, co neodloží firemní mobil z ruky?” Takhle mládež uvažuje, a pokud dostává tučné kapesné, kterým rodiče vykupují nedostatek času, velký problém je na světě.

Rodiče rozhodují za své dítě

Dalším případem může být výchova ve stylu vojny. Přesně nalajnovaný den od A do Zet a nedej bože, aby došlo na poslední chvíli k nějaké změně. Rodiče přísnou rukou rozhodují za svého potomka a samozřejmě ví, co je pro něho nejlepší. Drsný řád, domácí práce, absence kamarádů a vlastní názor se netoleruje. Ze školy rovnou domů a pomáhat mamince či otci. „Kdybych měla formulovat jeden silný pocit, který jsem tehdy měla, pak to bylo: Nic vlastního nesmím. Jen do školy a po návratu domů hned k mámě šít. Cítila jsem se spíše jako levná pracovní síla než mámina dcera,” uvedla Šárka pro web Firstclass.cz. Dnes dospělá žena si začala v patnácti letech uvědomovat, že nežije svůj život, ale život podle rodičů. Dospívající slečna se tak rozhodla žít po svém.

Dostatek peněz lásku nenahradí

Začalo to tím, že bojkotovala styl oblékání, do kterého ji matka nutila a tajně se před odchodem ven převlékala do svého oblečení. Tato revolta ji postupem času přestala stačit, a když šla jednou s kamarády ven, poprvé okusila svět drog - vyzkoušela pervitin. Pocit euforie, uvolnění a absolutní nezávislosti se Šárce zalíbil. Nemyslela na to, co bolí její duši a co ji trápí. ‚‚Pro rodiče jsem byla vzduch, moje problémy byly ve srovnání s jejich prací nedůležité, cítila jsem se opomíjená. Zato v partě ne,“ vysvětlila mladá žena s tím, že po víkendových dýcháncích rychle přešla na každodenní užívání. Peněz měla od rodičů dost, a když začaly docházet, rozprodala, co mohla a naučila se krást.

Rychlá cesta k tvrdým drogám

Pervitin byl ale pouze přestupní stanicí k něčemu mnohem horšímu. Šárka si začala píchat heroin. Rodiče si konečně všimli, že s dcerou není něco v pořádku a vyjednali jí urychleně léčbu. Tím ovšem otevřeli staré rány a opět rozhodli za dceru. Co na tom, že tentokrát to mysleli dobře a nebylo pro ně nic horšího než vidět svou holčičku, jak se řítí do nekonečného koloběhu abstinenčních příznaků a píchnutí dávky. Šárka viděla jen to, že se takto nerozhodla sama. Léčba tak byla neúspěšná, protože ji bojkotovala a nechala se v nachytat v léčebně s marihuanou.

Zoufalost rodičů nebere konce

Domů dorazila rovnou od dealera, a než na ni rodiče spustili, vymyslela si dokonalou lež. „Namluvila jsem rodičům, že na mě v léčebně byli zlí. Že proto jsem utekla. Že jinak už jsem v pořádku a spolu to zvládneme. Uvěřili. Získala jsem tím pár dní času na další krádeže jejich věcí, než mě zase odhalili,” popsala Šárka, že lidé na drogách jsou výborní manipulátoři a lháři, kteří udělají cokoliv, aby získali peníze na dávku. Zoufalost rodičů nebrala konce, ale museli se rozhodnout - vyhodit dceru z domu nebo si ji tam nechat? Podle Šárky udělali to nejlepší, co mohli. Nechali své jediné dítě odejít za ‚‚přáteli” a doufali, že ji probere každodenní přítomnost smrti, která si brala mladé závisláky.

Boj s démonem

Bohužel se tak nestalo a Šárka se dostávala do rauše, který nebyla už sama schopna zvládat. Rodiče to ale nevzdali a bezvládnou dceru mnohokrát sbírali z ulice nebo jí křísili ve vybydleném bytě. Znovu jí dali šanci a tatínek sehnal brigádu. Během dne ale Šárka svého nadřízeného okradla a bylo rozhodnuto. Pokud nechce ona sama, nikdo jiný jí nepomůže. Rodiče ji odstřihli a dívka ztratila tok peněz. Aby měla na drogu, začala sama heroin prodávat. Přišel však zátah. Její kumpány si policie nechala a vyděšenou ženu poslala domů. A to byl impuls, který potřebovala. Rozhodla se bojovat a všem dokázat, že se zvládne vrátit zpět do normálního života - bez lží, nesmyslných slibů a především drog.

Láska, pocit bezpečí a opora

Odjela brigádničit na přehradu a tam potkala muže s velkým M. Každý den ji nacházel omotanou okolo záchodové mísy a pomáhal jí dostat se z nejhoršího. Heroin ještě nedokázala opustit, ale postupně poznávala, co je to láska k člověku, nikoliv jen k droze. Myšlení narkomana je však nevyzpytatelné, a i když Šárce bylo s jejím ochráncem krásně, zničehonic se sebrala a odjela od něho pryč. „Neměla  jsem k tomu důvod. Ale on to respektoval. A když jsem si tam dala dávku, po které jsem zůstala ležet u silnice, znovu mě v tom nenechal. Přijel, pomohl, a ještě mě požádal o ruku. Rozhodl se ve mě věřit za všech okolností – a to mě změnilo. Ta dávka byla poslední v životě,“ svěřila se Šárka s tím, že stačilo, aby cítila podporu, aby věděla, že je milovaná a především, aby v ní někdo věřil. Láska mladou ženu zachránila a pocit štěstí po boku milovaného muže je pro ni více než chemie v žilách.

Dnes je Šárka maminkou krásného chlapečka, má práci a vychutnává si každé ráno. Sice si prošla peklem, ale o to více si váží všeho, co dnes má. Zpět má i svou rodinu a moc dobře ví, že je už nikdy nesmí zklamat. ‚‚Mnozí Vám minulost nezapomenou a budou Vám ji předhazovat, byť jste už všechny hříchy mnohokrát odčinili. I za to se však naučíte děkovat. Bude Vám to připomínat, že se zpátky nesmíte vrátit,“ uzavřela Šárka s pokorou svůj příběh.