Rodiče chtějí svým dětem dopřát to nejlepší. Můžeme ale v našem úsilí uspokojit všechna dětská přání překročit hranici? Jak poznat, že dítě začínáme až příliš rozmazlovat?
Mnoho rodičů doslova dělá to, co dětem vidí na očích. Je dcera okouzlena panenkou ve výloze? Potřebuje syn nutně dalšího plyšového psíka, i když už jich má deset? Těch pár stovek mě nezabije, říkáte si možná, a dítě bude mít takovou radost…
Je však otázkou, jestli to, že se snažíte uspokojit prakticky jakékoliv přání dítěte, a ideálně bez odkladů, děláte skutečně v jeho nejlepším zájmu. „Dítě by mělo snést i určitou formu nepohodlí a mělo by vědět, že nedostane zdaleka všechno, co si zamane,” říká americká dětská psycholožka Lauren Silvers, jejíž postřehy na toto téma přinesl server cnbc.com. „Někdy musíte přání dítěte odolat, abyste ho naučili, že se samo umí vyrovnat s tím, že něco není po jeho, a že některé věci nedostane vůbec, nebo si na ně musí počkat.”
Psycholožka mluví o takzvané „materiální přemíře požitkářství”, kdy rodič dává dítěti téměř vše, co si dítě zamane. To je tou nejjednodušeji rozpoznatelnou cestou rozmazlování. Existuje však také jiný typ hýčkání, který není založený na hračkách, sladkostech a dalších věcech. Zjednodušeně řečeno jsou to situace, kdy rodiče pro dítě dělají víc, než je ve skutečnosti potřeba: například za něj řeší i drobné nesnáze, zasahují u konfliktů mezi vrstevníky, které by si dítě postupně mělo naučit řešit samo. V dlouhodobém horizontu se to však nevyplácí, protože takový přístup dětem nepomáhá rozvíjet dovednosti potřebné pro spokojený a úspěšný život.
Zajímá vás, jak jste na tom v otázce rozmazlování vy? Lauren Silvers doporučuje, abyste si položili tyto otázky:
Upřímně si zodpovězte otázku, jestli dítěti skutečně dopřáváte dostatek samostatnosti a zodpovědnosti. A samozřejmě také důvěry, že si s určitými těžšími momenty dokáže poradit samo. Do této oblasti patří i zdánlivě banální situace, kdy například matka ověšená taškami nechá v tramvaji sedět své osmileté dítě, nebo nese školákovi těžkou brašnu, „aby ho, malého chudáčka, nebolela záda.”
Přestože možná vaše rodina patří k těm, které si mohou dovolit utrácet i za nepotřebné věci, zamyslete se nad tím, zda je to pro vaše dítě nejlepší. Postupně dítě učte, že pokud si něco přeje, může si na to našetřit z kapesného nebo z drobných „brigád” v domácnosti.
Někteří rodiče dítěti vyjdou vstříc jenom proto, aby měli klid. Ačkoliv je to do určité míry pochopitelné a děláme to všichni, z tohoto postoje by se neměl stát obvyklý rodičovský program.
Kdy jste svému dítěti naposledy řekli NE, to ti nekoupím, NE, tam nepůjdeme, NE, nedostaneš už další bonbón, NE, nebudeš si pouštět další video…?
Děti, které nejsou vychovávány s jasnými mantinely a pravidly, mohou mít potíže s rozlišením mezi tím, co je povoleno, a co ne. Zároveň děti, které si zvyknou, že dostanou vždy to, co chtějí, mohou mít problém se zvládáním svých emocí. Nemají totiž možnost dostatečně rozvíjet svou schopnost trpělivosti a dlouhodobějšímu úsilí, které vede k dosažení cíle. Tím se může snížit jejich schopnost odolávat různým impulsům a touhám.
Nadměrné hýčkání je navíc často spojeno s tím, že děti nemají dostatek příležitostí nést důsledky svých chyb, což brání rozvoji odpovědnosti. Kromě toho příliš hýčkané děti nedokážou pochopit potřeby a pocity druhých lidí.
