Dětské hry mají mnoho podob a v některých se objevuje i násilí. V takových situacích si rodič často říká – je to ještě v pořádku, nebo mám zasáhnout a zastavit je? Tuto otázku nedávno objasnil americký psycholog.
Možná jste někdy viděli, jak si vaše děti hrají stylem, že panenkám trhají hlavy, s auty předstírají velkou bouračku a výbuch nebo jsou poměrně drsné při polštářových bitvách se svými mladšími sourozenci. A to vás mohlo trochu znervóznit. Nechcete přeci, aby z nich vyrostli násilní jedinci. Ale na druhou stranu – tohle je přeci jen hra. Nebo ne?
Tímto tématem se zabýval v Psychology Today psycholog a autor knih specializující se na dětskou hru a terapii hrou Lawrence J. Cohen. Podle něj je to skutečně jen symbolická hra. Panenky nemají nervy ani receptory bolesti nebo pocity, které by mohly být zraněny. Děti tímto způsobem ventilují svou agresi. Směřují ji na hry, kde se vybíjí.
Pokud jim násilné hry zakážete, může to mít spíše negativní důsledky než pozitivní. Jednak budou mít děti pocit, že jsou špatné a že je s nimi něco v nepořádku, když si takhle hrají. Ony ve vašich očích přeci chtějí být ty dobré a hodné. A nevědí, proč je tohle špatně, když si jenom hrají. Zároveň to může vést k nárůstu jejich skutečného násilného chování.
Podle Cohena je nejlepším řešením pro násilnou hru vašich dětí, když se zapojíte do hry s nimi. „Pokud se zapojíte, můžete dát dětem vědět, že každý má agresivní impulsy a mohou být nasměrovány do symbolické hry, aby nemusely být ve skutečném životě destruktivní,“ píše.
Zapojením do scény navíc můžete dětem ukázat, jak jednat v situacích, kde se vyskytne násilí. Například pokud předstíráte výbuch, tak pak můžete říct, že musíte hned zavolat záchranku. Představíte jim tak témata záchrany, přátelství a loajality. Zároveň se u toho můžete společně pobavit – například soupeřit o nejlepší zvuky výbuchu.
Co dětem naopak neprospívá je tvrdý trest nebo odmítnutí. Pokud se jejich násilí budete snažit potlačit, i když je pouze ve hře, bude se v nich hromadit a jednou se stejně vypustí. A nebude to příjemné. Proto je hra příznivější.
Místo trestu tak podpořte přechod k symbolické agresi. Můžete jim navrhnout nějakou z výše zmíněných her. Nebo dobrým způsobem, jak se vybít, jsou i bojové sporty. Lze jim domů pořídit boxovací pytel, nebo je zapsat na některý z bojových sportů – box, judo, karate. Děti poté nechávají obvykle svou agresi v tělocvičně. Vybijí se tam, ale jsou si vědomé toho, že jinde to není v pořádku.
Dětem, co mají rády agresivní hry, by se mělo připomínat, že to není zábava, pokud se nebaví všichni zapojení. A že by se tyto hry měly hrát pouze v případě, že souhlasí i ostatní děti. Nikdy by toto dítko nemělo nutit k násilné hře jiné.
Zároveň by se jim mělo připomínat, že to jsou pouze hry. A že to je ve hře povoleno. Ale ve skutečném životě ne.
V neposlední řadě je potřeba tyto děti i tak kontrolovat. Může to být sice jen hra, ale mohou si při ní, i když nechtěně, ublížit. A pokud se například perou se sourozenci, je dobré být zvlášť na pozoru. Je to sice do jisté míry normální, ale i zde je potřeba mít nějaké hranice. A ty je občas potřeba dětem opakovat.
psychologytoday.com, guardian.com
